TEZE K POLITICE ČR V INDO-PACIFIKU
vystoupení na konferenci ODS k zahraniční politice, 20.2.2023
- Indo-Pacifik je dnes – vedle euroatlantické oblasti – dalším regionem, v němž se koncentruje hlavní globální geopolitická a ekonomická síla a vliv. V tomto regionu žije zhruba polovina globální populace, reprezentuje cca 60% globálního HDP a generuje dvě třetiny každoročního globálního ekonomického růstu. Funguje zde také největší regionální obchodní dohoda na světě RCEP, tvořená zeměmi ASEAN, Čínou, Japonskem (a Austrálií, Novým Zélandem). Další významnou obchodní dohodou je transpacifická CPTPP (bývalá TPP), z níž sice vycouvaly USA, ale o členství žádá Čína, Tchajwan a UK.Význam Indo-Pacifiku také dále vzrostl kvůli válce na Ukrajině, z níž vyplynula nutnost diverzifikace obchodních vztahů, dodavatelsko-odběratelských řetězců a spolupráce či výměny v kritických a nových technologiích či při zajišt´ování zásob strategických surovin.Zároveň, až na výjimky, nejsou ve své většině země Indo-Pacifiku demokraciemi v euroatlantickém smyslu slova – mísí se zde autoritářské systémy, chronicky nestabilní systémy, systémy s omezeným nebo specifickým typem demokracie. Prakticky všechny tyto země mají svébytnou společenskou, politickou a ekonomickou historii, vývoj a tradice a z nich vyplývající zájmy a lokální specifika. Tuto realitu je třeba akceptovat, nesnažit se tam za každou cenu mechanicky aplikovat naše euroatlantická měřítka. ČR by měla k těmto zemím přistupovat s respektem a empatií, zdržet se mentorování a poučování, které může vést pouze k nedorozumění a odcizení.
- ČR je středně velký evropský stát bez koloniálního dědictví, avšak s některými státy Indo-Pacifiku sdílenou komunistickou minulostí (Vietnam). To má své výhody i nevýhody. Dění v oblasti a zdejší vztahové a vlivové mapy můžeme ovlivňovat jen omezeně, jak v bilaterálním, tak v multilaterálním formátu. Na druhou stranu nemáme s žádným státem Indo-Pacifiku zátěž konfliktní minulosti, teritoriální či jiné spory atd., což nám poskytuje určitou komparativní výhodu. Navíc patříme do podobné váhové kategorie jako některé z těchto zemí, což lze též využít (např. Forum of Small States v OSN. založené a vedené Singapurem).Hlavní platformou, kde lze strategicky ovlivňovat politickou atmosféru vůči Indo-Pacifiku, je EU – mj. i kvůli existenci společné obchodní politiky. EU má v oblasti 5 dohod o volném obchodu (Vietnam, Singapur, J. Korea, Japonsko, Nový Zéland), 5 strategických partnerství (ASEAN, Čína, Japonsko, J. Korea, Indie), jiné země využívají preferenční obchodní systém EU – GSP a GSP+.V současnosti jsou před dokončením jednání o obchodní dohodě s Austrálií, vyjednává se s Indií a s Indonésií. S Japonskem, Vietnamem a Singapurem se jedná též o subdohodě v oblasti digitálního obchodu. S ostatními zeměmi je perspektiva spíše dlouhodobá, či nepříliš slibná (Malajsie, Filipíny, Thajsko, Kambodža, Myanmar). Stejně tak je dlouhodobým cílem uzavření regionální obchodní dohody mezi EU a sdružením ASEAN.
ČR by všechny tyto iniciativy měla podporovat, bez kondicionalit či dodatečných požadavků, nesouvisejících s obchodem.
- Čína je v různých analytických materiálech EU považována, poněkud ambivalentně, zároveň za strategického partnera, za (především ekonomického) konkurenta a také za systémového soupeře. Čína v každém případě zůstane jedním z významných geopolitických a ekonomických globálních hráčů, jehož význam ještě poroste a zároveň zemí, dlouhodobě ovládanou autoritářským systémem jedné strany bez jakékoliv tendence ke změně, s čímž je zapotřebí počítat.Otevřená obchodní válka (či dokonce vojenská konfrontace) s Čínou by měla zásadní negativní dopad na světovou ekonomiku i na globální bezpečnostní systém. V nadcházející dekádě je proto ve všeobecném zájmu deeskalovat napětí především okolo Tchajwanu, aby situace nevyústila v čínskou invazi na ostrov a následný ozbrojený konflikt mezi Čínou a USA s nepředvídatelnými následky. ČR by v rámci EU měla působit tímto směrem (a ODS by k tomu měla využít svých vazeb na tchajwanskou opoziční stranu Kuomintang v rámci IDU).To samozřejmě nebrání tomu, aby ČR rozvíjela všestranné ekonomické a obchodní vztahy s Tchajwanem.
ČR by také měla podporovat autonomní politickou strategii EU vůči Číně, která nebude jen kopírovat politiku USA. EU není vůči Číně ve stejném postavení jako USA, nesoupeří s ní o strategické prvenství, má více stupňů volnosti. Indo-Pacifický region se nesmí stát pouze geopolitickým kolbištěm mezi USA a Čínou.
- Dlouhodobá jednostranná ekonomická orientace ČR pouze na jednotný trh EU a v rámci něj významně hlavně na Německo, se může ukázat jako riskantní. Měli bychom rychle diverzifikovat a dosáhnout alespoň srovnatelného podílu exportu na mimoevropských trzích jako má Nizozemí nebo Dánsko. Indo-Pacifik je v tomto ohledu ideální destinací. To však předpokládá cílenou vládní strategii, která zvýší mezi podnikateli, firmami, profesními organizacemi a dalšími zúčastněnými stranami povědomí o stávajících obchodních dohodách v regionu a o příležitostech, které poskytují.