Projev Jana Zahradila-104. výročí vzniku československého státu

Pane starosto, zastupitelé, ústavní činitelé, vážení občané,

především dovolte, abych vám popřál vše nejlepší k našemu dnešnímu státnímu svátku.

V minulých několika letech jsem tady u Brány vždy připomínal různé etapy naší moderní republikánské státnosti, vždy se symbolickým odstupem jednoho století, udělám to i dnes. Podívejme se tedy sto let dozadu do října 1922. Republika byla 4 roky stará a právě se v ní ujala moci nová vláda, konkrétné 7.října 1922. Poprvé stanul v jejím čele, jako premiér, významný politik a státník Antonín Švehla. Osobnost, která dnes neprávem stojí ve stínu Masaryka a Beneše. Ostatně právě Beneše v premiérském křesle střídal. Jeho vláda tzv. všenárodní koalice byla prvorepublikových osobností plná. Zasedli v ní kromě Švehly i další agrárníci Malypetr, Udržal a Hodža, významní sociální demokraté Bechyně a Habrman, z národních socialistů vedle Beneše také třeba Stříbrný, z národních demokratů Rašín nebo Novák, také lidovec Šrámek.

Položme si otázku: komu dnes tato jména ještě něco říkají? Kdo o kom z nich co ví? Nemyslím vás tady, o tom nepochybuji. Myslím širokou veřejnost, mladou generaci, ale i třeba politiky v parlamentu. Tito lidé, které jsem jmenoval, vystavěli základy, na nichž, navzdory dvěma pozdějším totalitám, dokázala naše republikánská státnost přežít až do dnešních dnů a rozvinout se do dnešní podoby. Byli to lidé různých názorů, rozmanitých životních osudů, nestejného původu. Přesto je něco spojovalo – vlastenectví, oddanost naší samostatné státní existenci, také vzájemný respekt. A nepříliš se o nich dnes ví, nepříliš se o nich mluví a učí. Je to škoda. Ale čas od času přijde šance to trochu napravit.

Zmínil jsem Antonína Švehlu. Ten má pomník ve své rodné Hostivaři, zrovna před pár dny se u něj konalo tradiční slavnostní shromáždění. Dovolte mi zastavit ještě u jednoho jména: Alois Rašín. Za pár týdnu, konkrétně v lednu 2023, uplyne sto let ode dne, kdy byl tento významný český právník, ekonom, ochránce české koruny smrtelně zraněn při atentátu, spáchaném na něm mladistvým anarchokomunistou, dnes bychom řekli teroristou. Ano, i v první republice panovala leckdy bouřlivá a tísnivá politická atmosféra, s tragickými důsledky. Ale proč to připomínám: nejsem a priori příznivcem stavění pomníků za každou cenu. Nicméně po určité vlně historického revivalu, kdy různě po Praze vzniklo pár připomínek bývalé monarchie, myslím, že je pro změnu čas na republikánský revival. A možná se tak úplně neví, že Alois Rašín je pohřben u nás, na Praze 6, na Šáreckém hřbitově. Dnes jsem tam byl. A možná se také úplně neví, že nedávno pár osobností veřejného života založilo Spolek pro postavení Rašínova pomníku s cílem umístit jej na Náměstí Republiky. Tak myslím, že je vhodná chvíle, abychom tomu my, šestkoví patrioti, naši zastupitelé a další činitelé, zase pomohli, postrčili tuhle iniciativu o kus dál a někdy, při nějakém příštím 28.říjnu byl, i s naší pomocí, tento pomník odhalen. Přemýšlejme o tom.

Jinak vám všem přeji klidný sváteční den, možná využitý po masarykovsku také k hlubšímu zamyšlení nad smyslem našich dějin, nad českou státní ideou, nad našimi národními zájmy. Doba k tomu přímo vybízí.

Děkuji za pozornost.