Zahradil: Nastává průlom v obchodních vztazích mezi EU a Indií. Evropa se nesmí stavět do role učitele

Pokud chceme s někým obchodovat a uzavírat dohody, musíme respektovat místní specifika. Evropa se nemůže stavět do pozice patrona či učitele a nařizovat ostatním zemím, co mají či nemají dělat, říká Jan Zahradil v rozhovoru pro EURACTIV.cz.

Před pár dny jste se vrátil z Nového Dillí, kde jste byl s delegací výboru Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod. Jaké obchodní příležitosti Indie Evropě nabízí?

Cesta se připravovala ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, ale nakonec se odehrávala v jejím stínu a měla tak trochu jinou dimenzi. Průlom ve vztazích mezi EU a Indií se sice očekával už delší dobu, ale díky změně geopolitické situace začalo všechno nabírat na obrátkách. Přijeli jsme tam v pravý čas. (Rozhovor se uskutečnil v pátek 22. dubna, dva dny poté navštívila Indii i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, pozn. red.). V červnu, což je velice brzy, by měly být zahájeny obnovené rozhovory mezi Indií a EU o obchodní dohodě. Ještě do konce roku by se měla uskutečnit další dvě kola jednání, spadnou tedy do našeho předsednictví v EU.

Znamená to, že Indie pro EU představuje s ohledem na ukončování ekonomických aktivit v Rusku alternativu?

Je to obrovský trh, nejlidnatější země světa. Rozhovory a obchodní vztahy mezi EU a Indií více než deset let stagnovaly. Teď nemá cenu zpětně vznášet nějaká obvinění, kdo za to vlastně může, důležité je, že se to prolomilo. Svou roli v tom hraje kromě ruské invaze na Ukrajinu i to, že se za poslední tři roky zhoršily vztahy EU s Čínou. Evropa si nyní hledá partnery v indo-pacifickém regionu, budoucím nejdynamičtějším regionu světa, kde má své „like-minded partners“ (stejně smýšlející partnery, pozn. red.), což je určitě i Indie. Byť je složitá, je to pořád demokracie.

Jaké další zajímavé partnery si může EU v indo-pacifickém regionu najít?

Máme v tuhle chvíli docela slibně rozjednané obchodní dohody s Austrálii a s Novým Zélandem. Doufáme, že se to dotáhne možná už během českého předsednictví. Stojí o to jak EU, tak i Austrálie a Nový Zéland, jejich velvyslanci nám to dávají jasně najevo a od českého předsednictví si hodně slibují.

V regionu pak samozřejmě máme už existující dohody, které je zapotřebí využívat naplno. Jsou to ty čtyři základní dohody – s Japonskem, Jižní Koreou, Vietnamem a Singapurem. Nic dalšího se v tuhle chvíli nerýsuje. Indie tedy přišla tak trochu jako blesk z čistého nebe.

České předsednictví může jednání s Indií posunout vpřed

Už několikrát jste zmínil roli českého předsednictví, obchodní dohody nicméně oficiálně vyjednává Evropská komise. Jaká je vlastně role předsednického státu?

Mandát má samozřejmě Komise, to je jasné věc. Dotyčný ministr předsednické země ale vždy přijde na jednání výboru INTA (výbor Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod – pozn. red.), kde musí představit priority. V našem případě to znamená, že na výboru vystoupí ministr průmyslu a obchodu a bude mluvit o tom, co chce ČR v mezinárodním obchodu zlepšit či urychlit. Může na to jít třeba organizací schůzek na mezivládní úrovni, což například udělalo francouzské předsednictví. Formátů je více a důležité je dát najevo, že máme o obchod zájem. Technické záležitosti pak vyjednává Evropská komise, ale to už je věc druhá.

Čeho konkrétního by tedy mohlo dosáhnout české předsednictví?

Úspěšného dovedení dvou vyjednávacích kol s Indií do konce. Pokud skutečně v červnu odstartují, budou zbývat do konce roku právě dvě kola, kde by se mělo vyjasnit, v jakých oblastech můžeme postupovat dopředu a v jakých se mohou objevit zádrhele, jako je například obchod se zemědělskými produkty. Jednání během českého předsednictví neskončí, ale měla by se posunout a já bych byl rád, aby se posunula co nejdál.

Zůstaňme u zmíněných zádrhelů. O jaké konkrétní body se může jednat?

Indové nám to ještě během těchto jednání nesdělili. Jeli jsme tam jako průlomová návštěva a nechtěli jsme hned začít debatou o tom, kde to nepůjde. Chtěli jsme především ukázat dobrou vůli dohodnout se. Situace je zajímavá i z hlediska ruské války na Ukrajině, která mění globální obchod se zemědělskými produkty. Rusko i Ukrajina byli významnými vývozci některých zemědělských produktů do třetích zemí, zejména pak do zemí Asie a Afriky. Dotklo se to i Indie, protože Ukrajina byla pro ni jedním z hlavních zdrojů slunečnicového oleje. Teď to bude muset řešit jinak.

Na druhou stranu nám představitel jedné ze zemědělských asociací říkal, že z hlediska vývozu obilí na tom Indie vlastně vydělala. Snížil se totiž vývoz z Ukrajiny a Ruska, a Indie tak mohla využít díru na trhu a začít vyvážet více.

Evropští zemědělci dlouhodobě brojí proti obchodní dohodě se zeměmi tzv. Mercosuru. Nehrozí, že budou zemědělci či jiní evropští podnikatelé podobně stávkovat i proti dohodě s Indií, protože se bojí levné a možné i méně kvalitní produkce ze třetích zemí? 

V obchodě musí vždy panovat reciprocita. Obchodní dohoda je o tom, že si vzájemně ustoupíte tak, aby to bylo pro oba partnery výhodné. Pokud mu tedy uvolníte prostor v jednom segmentu, tak očekáváte, že on vám uvolní prostor zase v jiném, kde můžete lépe konkurovat.

Pokud jde o zemědělství nebo potravinářské výrobky, tak očekávám spíše komplikovanější závěr při jednání s Austrálií a Novým Zélandem, protože tam existují obavy zejména v oblasti masných výrobků. Věřím ale, že se to podaří nakonec vyřešit.

Evropa musí být rozumná

EU se snaží být globálním lídrem v oblasti ochrany klimatu, což chce promítat i do svých obchodních dohod. Indie patří k největším znečišťovatelům. Může to být pro uzavření dohody překážkou?

To je taková naše vnitroevropská debata, která má ideologické zabarvení. Zejména naši kolegové z frakce zelených nebo i od sociálních demokratů vnášejí leckdy do obchodních debat až příliš mnoho neobchodních podmínek, které pak jednání můžou komplikovat. Že v dohodách budou standardy mezinárodních organizací, například Mezinárodní organizace práce, tomu v zásadě rozumím. Stejně tak i zohlednění závazků Pařížské dohody. Pokud jde o Indii, tak ta má vlastní plán postupu při dekarbonizaci průmyslu, který evropský plán rozhodně nekopíruje, ale je rozložen do delšího horizontu. Počítá se s tím, že vrchol emisí v Indii teprve přijde někdy po roce 2030, a až poté se začnou snižovat. Musíme to vzít v potaz a pracovat se specifiky každé země. Chce to trochu empatie. Doufám, že se bude EU v tomto ohledu chovat rozumně.

A co otázka lidských práv či sociálních problémů?

S tím má Indie určitě menší problém než některé její sousední země. Například nedávno jsme ve výboru projednávali situaci v Bangladéši. Tamější vláda sice prokazuje spoustu dobré vůle v omezování dětské práce a přijímá různá opatření, ale ten problém tam pořád je. Neříkám, že v Indii není, ale je zajisté menší.

Opět platí to, co jsem řekl předtím. Pokud chceme s někým obchodovat a uzavírat dohody, musíme respektovat místní specifika. Evropa se nemůže stavět do pozice patrona či učitele a nařizovat ostatním zemím, co mají či nemají dělat. Všichni víme, že v celé řadě zemí jihovýchodní Asie nepanuje demokracie evropského typu a snaha ji tam zavést nějakým arbitrážním způsobem se prostě nikdy nesetká s úspěchem. Pokud nebudeme respektovat historický vývoj a další specifika zemí, nebudou obchodovat s námi, ale s někým, kdo požadavky klást nebude. Například o Vietnamu víme, že to není demokratická země v evropském slova smyslu, ale udělala v poslední době velké pokroky, pokud jde o životní úroveň, sociální ochranu a podobné věci, což je zapotřebí pozitivně uznat.

Nemáte alespoň nějakou červenou linii, co už by bylo ze strany třetí země zkrátka příliš a EU by s ní podle Vás obchodovat neměla?

Určitě je to dětská práce. Země musí prokázat, že přijala dostatek opatření k tomu, aby nedocházelo k vykořisťování nezletilých či něčemu podobnému.

Požadavky zelených odtahují partnery od jednacího stolu

Má vůbec EU nějaké páky na to, aby své potenciální obchodní partnery přesvědčila o změně chování?

Ona má jedinou páku, a to je prostě obchodní dohodu neuzavřít. V případě, že je již dohoda uzavřena a EU dojde k názoru, že daná země neplní podmínky, může z některých částí dohody odstoupit nebo partnera sankcionovat.

Neříkám, že názor, který já razím, je absolutní či většinový. V Evropském parlamentu svádíme velké spory. Neobchodní podmínky, které hodně tlačí zelení, jsou až kontraproduktivní, protože odrazují partnery od toho, aby se do jednání pouštěli. Odtahuje je to od jednacího stolu.

A není to tak trochu správně, že v Evropském parlamentu jsou různé názorové proudy, jejichž výsledkem může být správný balanc mezi obchodem a důrazem na lidská práva či klima?

Samozřejmě by bylo ideální, kdyby to bylo v rovnováze. Nastává ale problém s tím, že Evropský parlament má v obchodních dohodách poslední slovo, což může jejich uzavírání zdržovat. Dnes jsme v situaci, kdy poslední velké obchodní dohody dojednala ještě Junckerova Komise (Evropská komise pod vedením Jeana-Clauda Junckera působila od roku 2014 do roku 2019 – pozn. red.). Za té současné Komise se toho moc nedohodlo. I proto je dohoda s Indií tak důležitá. Chceme otvírat trhy. Je zapotřebí zabránit tomu, aby zvítězil ekonomický nacionalismus.

Evropa se nyní odstřihává od importu z Ruska, řada firem se také stahuje z jeho území. Předpokládám, že i válka by měla být červenou linií, po jejímž překročení musí jít obchod stranou?

Pokud se váš dřívější partner začne chovat nevyzpytatelně a nebezpečně, musíte si na něj dát pozor. To se přesně teď děje. Ruská rétorika a chování je něco, co jsme nezažili od Karibské krize. Takovým hráčům nesmíme dávat do rukou zbraně, kterými by mohli ovlivňovat naše postoje. Těmi zbraněmi nyní nemyslím zbraně v pravém slova smyslu, ale obchodní vztahy a dodávky surovin. Vstupujeme do stadia, kdy Rusko využívá energetické toky jako prostředek politického nátlaku. Musíme se z toho co nejrychleji vysmeknout, o tom nemůžeme vůbec diskutovat. Je potřeba najít náhradní trhy a náhradní zdroje surovin, a to rychle. EU evidentně nebyla na něco takového připravena, nepočítala s tak rychlým zhoršením situace a musí to řešit víceméně na koleně. Do rozhodování je ale potřeba vnést strategický výhled, aby to nebylo jen záplatování na dva či tři roky dopředu. Musíme mít dlouhodobou vizi a střed a východ Evropy, včetně ČR, k tomu doufám bude schopen konstruktivně přispět.