Jan Zahradil: Vietnam vyhlíží vstup mezi vyspělé státy světa

 

V uplynulém týdnu byla vietnamská metropole svědkem poněkud neobvyklé události současného „covidového“ světa. Zatímco nejrůznější sjezdy, sympozia, konference a podobné masové akce se kvůli pandemii odkládají nebo přesouvají do virtuálního prostředí, v Hanoji se fyzicky sešlo na 1500 delegátů na pravidelném kongresu tamější Komunistické strany.

Vietnam je totiž jednou ze zemí, která se řadí mezi ty globálně nejúspěšnější v boji proti šíření nákazy. Při 96milionové populaci registroval Vietnam ještě v lednu 2021 „jen“ kolem 1800 případů a 35 obětí. V posledních dnech se sice situace poněkud zhoršila (pročež vietnamští komunisté svůj kongres nakonec přece jen zkrátili o jeden den), přesto však jde o vysoce nadprůměrný výsledek. Australský think-tank Lowy Institute dokonce ve svém „Covid Performance Index“ vyhlásil Vietnam za celosvětově druhou nejúspěšnější zemi v boji proti COVID-19, po Novém Zélandu.

Navíc má Vietnam i další důvody k rostoucímu sebevědomí. Navzdory všemu vykázala země za uplynulý rok ekonomický růst o téměř 3 procenta, což je vůbec nejlepší výsledek v Asii v době pandemie. Vietnam tak předstihl i čínskou ekonomiku, jejíž HDP v loňském roce vzrostl „pouze“ o 2,3 procenta. Dále se Vietnam celkem úspěšně zhostil i loňského ročního rotujícího předsednictví ve sdružení ASEAN. A až do konce roku 2021 zůstává také nestálým členem Rady bezpečnosti OSN.

Ostražitost vůči Číně

K dalšímu posunu došlo i ve vztazích s USA. Američané celkem pragmaticky chápou, že komunistický Vietnam, díky své stabilitě a předvídatelnosti, paradoxně roste do role regionálního lídra – zatímco jiné země jihovýchodní Asie často čelí nestabilitě a nepředvídatelným zvratům (připomeňme jen aktuální vojenský převrat v Myanmaru). Také rostoucí ostražitost Vietnamu vůči Číně a jejich přetrvávající územní spory z něj dělá – opět paradoxně – de facto amerického spojence.

Na druhou stranu je nutno říci, že Vietnam se v této situaci rozhodně nechová naivně. Důkazem je jeho úspěšné pragmatické balancování vztahů s Čínou a USA a využití čínsko-amerického soupeření ve prospěch vietnamské ekonomiky. Pro Vietnam, jehož ekonomika je vysoce závislá na mezinárodním obchodu a zahraničních investicích, představuje čínsko-americká obchodní válka velkou výzvu a příležitost. Díky své geografické blízkosti k Číně se Vietnam stal destinací, kam mnoho mezinárodních firem přesunulo své aktivity. Spor mezi Pekingem a Washingtonem tak jenom nahrál dlouhodobému trendu, kdy společnosti hledají alternativu pro své působení tak, aby unikly rostoucím platům a výpadkům pracovních sil v Číně. Narušení čínských dodavatelských řetězců v důsledku obchodní války s USA (a světové pandemie) zároveň přimělo Peking k vytvoření nových takových řetězců v regionu, což Vietnamu pouze prospělo.

A poté, co Američané za Trumpa vycouvali z transpacifického obchodního partnerství (k němuž se budou za Bidena jen těžko vracet), stal se Vietnam součástí letos uzavřeného Regional Comperehensive Economic Partnership (RCEP), které představuje největší obchodně-ekonomický blok na světě (kromě Vietnamu do něj spadají ostatní země ASEAN, Čína, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie a Nový Zéland).

Také pokud jde o vztah k EU, byl pro Vietnam předešlý rok klíčový. Dohoda o volném obchodu mezi EU a Vietnamem (FTA), která se dojednávala 7 let, vstoupila v platnost 1. srpna 2020. Jejím cílem je postupné zrušení 99 % cel na zboží, obchodovaného mezi oběma stranami. Do roku 2035 by se měl vývoz z Vietnamu do EU navýšit o 15 miliard EUR ročně, zatímco vývoz z EU do Vietnamu by se zvýšil o 8,3 miliard EUR. S žádnou jinou „rozvojovou“ zemí doposud EU takto ambiciózní obchodní dohodu neschválila. A v běhu je i schvalování již uzavřené vzájemné investiční dohody.

Komunistická strana Vietnamu nemá tedy mnoho důvodů k nějakým zásadním změnám. Přesto na stranickém kongresu proběhly určité „škatule hejbejte se“, které znalcům komunistické hierarchie mohou leccos napovědět. Současný generální tajemník strany Nguyen Phu Trong byl do funkce zvolen znovu, už napotřetí a stal se tak nejdéle úřadujícím šéfem strany od roku 1986, kdy se díky reformám Vietnam začal postupně transformovat z centrálně plánovaného hospodářství k tržně orientované ekonomice. Pod vedením Tronga proběhla v předchozích letech rozsáhlá protikorupční kampaň, během které desítky úřadujících i bývalých vysokých vládních představitelů čelily vyšetřování i trestnímu stíhání. Vzhledem k popularitě a podpoře širší veřejnosti tak lze předpokládat, že Trong bude ve své protikorupční agendě pokračovat i v nadcházejících letech. Nicméně přijde o svou další funkci – prezidenta republiky – kterou zastával souběžně s funkcí stranickou poté, co bývalý prezident Tran Dai Quang v roce 2018 zemřel. Do prezidentské role se nejspíše posune současný premiér Nguyen Xuan Phuc, zatímco jej vystřídá v premiérském křesle další stranický kádr Pham Minh Chinh.

Globalizace vs. komunismus

Zajímavou zprávou pro budoucí česko-vietnamské vztahy je pak obsazení pozice předsedy Národního shromáždění – tím se má stát Vuong Dinh Hue, bývalý ministr financí, který v letech 1986-90 studoval v Československu. Všichni tito kandidáti budou potvrzeni až na následujícím zasedání Národního shromáždění, které je naplánované na květen 2021. Nicméně bez ohledu na osoby bude i nadále hlavním tématem a prioritou strany/vlády hospodářský růst a s ním související další otevření trhu zahraničním investicím. Vietnamská rychle rostoucí a bohatnoucí střední třída, která podle odhadů do roku 2035 vzroste ze současných třinácti na 25 %, již zmíněná stabilita země a dynamický nárůst mladé, nízkonákladové pracovní síly, to vše slouží jako magnet pro nadnárodní byznys. Lze očekávat i další snahu o rozvoj digitální ekonomiky a informačních technologií po čínském vzoru.

Bez ohledu na vládu jedné strany, která ovšem drtivou část Vietnamců nijak zvlášť netrápí, se země může dívat dopředu celkem optimisticky. V příštích pěti letech se ve Vietnamu očekává průměrný roční růst HDP o 7 %. Tamější komunisté proto nyní vyhlásili, že chtějí do roku 2030 dosáhnout postavení průmyslově vyspělé země se středním příjmem a v roce 2045, kdy Vietnam oslaví 100 let nezávislosti, se chtějí zařadit mezi vyspělé země.

My jsme, po naší zkušenosti, sice zvyklí se nad komunistickými plány ušklíbat, ale to by zde bylo chybou a zásadním neporozuměním vietnamské realitě. At´se nám to líbí nebo nelíbí, Vietnam je dalším specificky asijským příkladem toho, že autoritářský režim a tržní, globalizovaná ekonomika nemusí být nutně v protikladu.

Jan Zahradilposlanec Evropského parlamentu