Jan Zahradil: Evropa nesoutěží s Čínou o pozici geopolitického lídra jako USA

Koncem prosince Evropská unie uzavřela s Čínou přelomovou bilaterální investiční dohodu CAI (Comprehensive Agreement on Investment). Ekonomické sbližování Evropy a Číny ale nelibě nesou Spojené státy, které s Čínou soutěží o pozici světového geopolitického lídra. Jan Zahradil, poslanec Evropského parlamentu za Občanskou demokratickou stranu, navrhuje České republice ctít pozice spíše Evropské unie než Spojených států.

Portál Politico Vás ve svém článku obvinil z „blízkých“ vztahů s Čínou. Proti článku se ohradila ODS ve své tiskové zprávě. Můžete čtenáře zasvětit do problému? 
Ten článek nebyl náhoda. Podle mého názoru šlo o zpravodajskou hru. EU buduje vztahy s Čínou na trochu jiném základě než USA, méně konfrontačním. To vzbuzuje v USA nervozitu, protože chtějí, aby s nimi EU proti Číně „držela basu“ a tvrdou linii. Takže osa zpravodajských služeb, které spolu samozřejmě spolupracují, hraje určité hry a je tady snaha vyrobit nějaké konkrétní causy, na které pak bude možno poukázat a EU bude muset nějak reagovat a přitvrdit. A pouští se to ven přes napojené novináře. Od začátku loňského roku jsme tak byli svědky už tří pokusů o rozdmýchání nějaké špionážní aféry (o všech třech referovalo právě Politico). Asi nejostudněji dopadla aféra Sabathil. Bývalý diplomat EU (působil i v Praze), nyní lobbyista, byl s velkým halasem vyšetřován ze špionáže pro Čínu. Média měla hody, zpravodajci i vyšetřovací orgány jim pouštěly informace. Po devíti měsících všechna obvinění shodil německý prokurátor ze stolu jako nedůvodná. Sabathil nebyl z ničeho obviněn, nicméně zničenou pověst mu už nikdo nevrátí. Ted´ se bude samozřejmě soudit o kompenzace. Zdá se, že si tady někdo uřízl pořádnou ostudu. Do těchto schémat zapadá i útok na mě. Předpokládám, že nějakému zpravodajci asi přišla EU-China Friendship Group v Evropském parlamentu jako dobrý terč. Takže se z ní udělal nástroj čínského vlivu v EU, ze mě pomalu čínský agent, který pouští Číně důvěrné informace z obchodních jednání a tahle konstrukce se pustila ven. Je to samozřejmě grandiózní nesmysl a vše jsem vyvrátil ve svém tiskovém prohlášení.
Můžeme to ostatně pozorovat i u nás, stačí si všímat organizace Sinopsis a jejího úzkého napojení na některá média (za všechna server Aktuálně). Sinopsis přitom nikde neuvádí, že jeho analytici spolupracují s americkou nadací Jamestown Foundation, která se specializuje právě na Čínu a má své kořeny ve zpravodajském světě. A právě Sinopsis je tady nositelem té nejtvrdší linie vůči Číně, de facto si monopolizuje čínské téma, systematicky skandalizuje odlišné názory a jejich nositele a přispívá k rozpoutání atmosféry špionománie. O těchto věcech a jejich zákulisí je třeba začít mluvit otevřeně.

Před dvěma týdny Evropská unie a Čína uzavřely investiční dohodu CAI. Můžete nám CAI ve zkratce představit, jaké výhody a potenciální rizika z ní plynou pro občany České republiky?
Stručně řečeno, jde o narovnání podmínek pro evropské investory v Číně, jejich lepší právní ochranu a otevření některých doposud uzavřených segmentů čínské ekonomiky investicím z EU. Na tom všem může evropská ekonomika jedině získat.

Smlouva také mimo jiné mluví o lepším přístupu Číny na evropský energetický trh, včetně jaderného. Lze tedy očekávat, že Evropská unie bude „podporovat“ zapojení čínských firem v případném tendru o dostavbu Dukovan?
Nikoliv, modernizace jaderné energetiky je zcela naše věc a já podporuji její evropské řešení, nikoliv mimoevropské.

Ratifikace smlouvy potrvá v EU dva roky a musí ji schválit všechny členské země. Vzhledem k vyhroceným komentářům, včetně ze Spojených států, je vůbec ratifikace CAI všemi státy EU reálná?
Smlouvu bude schvalovat pouze EP, ale debata kolem ní bude určitě ostrá, zejména pokud jde o lidskoprávní tematiku. Napřed o ní ovšem bude jednat náš výbor INTA, jehož jsem místopředsedou. Na výsledek jsem opravdu zvědav, ale bude to velké téma následujících dvou let.

Německá ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová ve svém nedávném proslovu vyzvala Německo k většímu realismu v zahraniční politice. Mimo jiné obvinila Čínu z tužeb po globální nadvládě. Nebojíte se obnovení čínského tributárního systému, a tedy pronikání nežádoucích čínských norem a pravidel chování (vč. systému sociálních kreditů) do Evropy? 
Spíš mám obavy, abychom si tady nezavedli sami nějaký evropský systém „sociálních kreditů“ i bez Číny, v rámci stávající vlny politické korektnosti. Jinak těmto obavám, upřímně řečeno, nerozumím. Skutečně někdo považuje evropskou demokracii za tak slabou, že by se nechala „počínštit“? Že by tady někdo zrušil svobodné volby, zavedl vládu jedné strany a obnovil tvrdou cenzuru? To mi připadá jako science-fiction, navíc špatná.

V rozhovoru pro portál Asiaskop jste uvedl, že EU nesouhlasí s konfrontační politikou USA vůči Číně. Podle Vás je pro ČR výhodnější ve vztahu k Číně zastávat spíše pozitivní „pročínský“ postoj EU než konfrontační USA. Ostatně Čína masivně investuje do řady evropských zemí, jako je Německo, Nizozemsko, Švédsko nebo Finsko. Pořád ale mluvíme o totalitním a komunistickém politickém systému, s kterým má ČR neblahé zkušenosti. Nepotřebují tedy spíše lekce reálpolitiky výše uvedené země, které k sobě nechávají pronikat kapitál komunistické a totalitní země?
Mám na to jiný názor. Jsem obvykle dost kritický k názorům německé kancléřky Merkelové. Pokud jde ale o Čínu, její přístup schvaluji. EU potřebuje s Čínou najít modus vivendi, ne s ní zahájit novou studenou válku. Zejména v post-covidovém období, z něhož se budou ekonomiky jen těžce vzpamatovávat, by ekonomický a obchodní izolacionismus a protekcionismus byl chybou. Evropa nesoutěží s Čínou o pozici geopolitického lídra jako USA, jsme v jiné situaci. Myslím, že autonomní pozice EU vůči Číně má své opodstatnění. Podívejte se na Německo – Čína je jeho největším obchodním partnerem. A pro nás je zase největším obchodním partnerem Německo. Desítky českých firem jsou ve skutečnosti subdodavateli německého finálního vývozu do Číny. Máme si za této situace přát obchodní válku s Čínou? Určitě ne.

Podle některých analytiků, jako je Parag Khann, autor knížky Future is Asian, se Čína snaží vytvořit suchozemský Euroasijský obchodní systém. Takový systém nepotřebuje ke svému fungování oceány, tedy ani loďstvo Spojených států. Není budoucnost bez Spojených států pro Evropu a Českou republiku nebezpečná? Zejména z toho důvodu, že Evropa je prakticky demilitarizovaná a neochotná / neschopná sama zabezpečit svojí vojenskou bezpečnost.
Podobných analytických knížek vycházejí desítky. Singapurský diplomat Kishore Mahbubani napsal knihu „Has China Won“, tu také mohu doporučit. Po pádu železné opony se přece celý svět postupně emancipuje vůči dominanci euroatlantické civilizace, nejenom Čína. Do toho je zde prudký nástup nových technologií. Nelze na to reagovat strategiemi z doby před 30-40-50 lety. Lze se jimi však inspirovat. Jestliže se kdysi dva bloky – ten západní a ten sovětský – dokázaly vyhnout nebezpečí přímé konfrontace a jaderného konfliktu pomocí strategie zadržování, musíme dnes vymyslet její obdobu pro 21.století.

Celý svět po druhé světové válce byl postaven na naprosté dominanci Spojených států ve vojenství, technologiích, kultuře a ekonomice. Spojené státy tak sice nespravedlivě, ale rázně usekly staletí válek mezi lokálními velmocemi o dominanci. Dnes opět vzniká řada lokálních velmocí včetně jejich vlastních snah o rozbití dávných statusů quo. Nevracíme se, díky vytlačování Spojených států ze světové scény, před roku 1945 do nekonečného období válek o dominanci? Vždyť stačí se podívat na ambice Turecka.
Globální scéna je přece dynamická, ne statická. To, že díky studené válce se tady vytvořil určitý status quo neznamená, že bude trvat navěky. Komunistické impérium se rozpadlo před 30 lety, tektonické kry světové politiky se daly pomalu do pohybu, dnes jsme někde jinde, než třeba v 90.letech. Nemá cenu nostalgicky snít o minulosti, ale hledat nové odpovědi na nové otázky.

Jaký bude mít dopad nová asijská obchodní dohoda RCEP (Regional Comprehensive Economic Partnership) na Evropu a Českou republiku? Můžeme ji přirovnat ke vzniku smlouvy EHP (Evropský hospodářský prostor), která později vedla ke vzniku Evropské unie?
Takové srovnání určitě zatím není na místě. Ale Číně se participací v této dohodě povedlo prolomit určitou blokádu, které čelila zejména v jihovýchodní Asii. Myslím, že EU by to měla spíš vzít jako šanci na další partnerství, i vzhledem k tomu, že Trumpova administrativa vycouvala z transpacifického obchodního partnerství. Bude to Asie, která v příštích desetiletích ekonomicky a obchodně potáhne svět. Evropa by neměla stát stranou.

Jaký očekáváte přístup nového amerického prezidenta Joe Bidena vůči Číně? Podle článku portálu Bruegel, na který jste odkazoval na Twitteru, selhala strategie Trumpa zcela odříznout Čínu od globálních dodavatelských řetězců. Ostatně nová asijská obchodní dohoda RCEP zahrnuje kromě Číny i Japonsko, Austrálie nebo Nový Zéland. Je tedy Trumpova taktika otevřeného boje proti Číně mrtvá?  
Zde nebudu dopředu příliš spekulovat. Dovolím si jediné konstatování. Biden bude možná poslední „transatlantický“ prezident USA. Postupné, pomalé odpoutávání USA od Evropy je skutečností příštích desetiletí. To je způsobeno především upadajícím geopolitickým vlivem EU. A to také dlouhodobě předurčí americkou politiku vůči Asii (obecně) a Číně (specificky).

Jak lze chápat vstup Austrálie nebo Japonska do RCEP? Obě země jsou často politicky konfrontační vůči Číně. Na jedné straně jmenované země s Čínou uzavřely dohodu RCEP, na druhé straně vůči Číně používají velmi tvrdou rétoriku a hodlají investovat stovky miliard dolarů do nákupu amerických zbraní proti Číně. Působí do schizofrenně, na jedné straně posilují protivníka, na druhé straně proti němu zbrojí.
Na to mi stačí jedno slovo: reálpolitika. Že ty země potřebují čínský trh neznamená, že by neměly být ostražité.

Mezi demokraty a republikány v USA panuje shoda, že střet s Čínou je nevyhnutelný. Čína jednoduše hodlá vytlačit vliv Spojených států z východní Asie. Dále v USA panuje názor, že Čína nasávala západní technologie a tvářila se vstřícně jen a pouze proto, aby mohla jednou přímo konfrontovat Spojené státy a západní liberální řád. Je tedy problém klesajícího vlivu Spojených států ve světě jako celku, a tedy i západních norem a pravidel, věcí, která má trápit Evropu a ČR?
Za studené války tady poměrně úspěšně fungovalo tzv. rozdělení sfér vlivu. Že to bylo cynické a nemorální? Ano, ale funkční. Není důvod, aby nevznikla jeho obdoba pro 21.století, která zajistí jakous takous rovnováhu, a hlavně nás ušetří konfrontace. Zvykněme si na to, že euroatlantický model společnosti a politického uspořádání nemusí být ani jediným, ani dominantním systémem. Před 30 lety se uvěřilo, že s koncem studené války nastal konec dějin a postupně všude zvítězí liberální demokracie. Ukazuje se, že to není pravda. Stojí to za nový světový konflikt? Podle mě určitě nikoliv.

Hodně mluvíte o důležitosti Vietnamu, zejména v tom, že může fungovat jako vyvažující prvek vůči Číně. Můžete to blíže rozvést a zejména to, proč Vietnam a Čína nemohou být protizápadní spojenci?
To má souvislost s dějinami jihovýchodní Asie. Tamější země jsou prostě ostražité vůči rostoucímu čínskému vlivu. A Vietnam je dnes jakýsi neformální „lídr“ té oblasti. Ano, je tam také vláda jedné strany. Není, ale postižen náboženským fundamentalismem a ekonomicky jde prudce nahoru. Pokud má Západ někde hledat spojence, tak tam.

Jacek Bartosiak, známý polský geopolitik, citoval čínský názor, podle kterého svět směřuje k vytvoření Nové hedvábné stezky mezi novým „Římským a Čínským impériem“ (Euroasijským obchodním systémem). V takovém světě ale země střední a východní Evropy budou, jak tvrdí tento čínský názor, ležet na okraji zájmu. Není to právě ten důvod, aby země střední a východní Evropy více spolupracovaly s Američany a nedostaly se na periferii tohoto římsko-čínského systému? Ostatně pro Asiaskop.cz jste uvedl, že západní země Evropy nelibě nesou samostatnost jednání zemí střední a východní Evropy vůči Číně.
Jakkoliv to zní smutně, geopolitický význam zemí střední a východní Evropy je prostě malý a v budoucnu určitě neporoste. Snad jedině ve vztahu k Rusku bychom mohli hrát roli jakéhosi „kanárka v dole“ nebo výstražného světla. USA o nás definitivně ztratily zájem, když Obama zrušil projekt protiraketové obrany v ČR a v Polsku. Za Bidena a po něm to určitě nebude lepší. Proto, pokud jde o Čínu, bych těmto zemím spíše doporučoval se držet evropské linie, nikoliv americké. Protože EU své ekonomické propojení s Čínou nezruší, a to je pro nás, jako pro součást jednotného vnitřního trhu, klíčové sdělení.

 

Rozhovor si můžete přečíst zde