„Chci být dalším zdrojem informací pro Trumpa,“ říká europoslanec Zahradil

V devadesátých letech byl hvězdou ODS. Stál u jejího založení, později se stal jejím místopředsedou a v jejích barvách vstoupil do Poslanecké sněmovny a v roce 2004 poprvé i do Evropského parlamentu, kde působí doteď. Mnozí by řekli, že tam „byl uklizen“, protože „sejde z očí, sejde z mysli“, ale přesto třiapadesátiletý Jan Zahradil patří k nejvýraznějším tvářím strany a neztratí se ani v europarlamentu, odkud o sobě pravidelně dává vědět.

Zahradil patří k nejaktivnějším politikům na sociálních sítích, kde si často nebere servítky. Pravidelně se naváží do evropské a zahraniční politiky současné vlády, ostře kritizuje německou kancléřku Angelu Merkelovou a ostřeluje bruselské úředníky za to, že podle něj slepě vedou EU k hlubší integraci a federalismu. I proto je co chvíli hostem například televizních diskusí, které dokáže pořádně okořenit. Jeho mediální obrázek dokresluje už nesmazatelná nálepka někdejšího oblíbence Václava Klause, se kterým se později za nejasných okolností rozkmotřil.

Nálepkování Zahradilovi nevadí, nebo si na něj možná už zvykl. „Bez toho, aniž by člověk nebyl vidět, se politika dělat nedá. I když je to často značně zjednodušené, tak je pořád lepší než nic,“ říká mi nad šálkem lístkového zeleného čaje.

Rozpad EU je příliš riskantní

Zahradil ví, o čem mluví. V souvislosti se svými postoji vůči EU a její integraci bývá označován za euroskeptika, aniž by bylo vždy zřejmé, co pojem ve skutečnosti znamená a zda do něj europoslancovy teze o Evropě zapadají. „V Česku jste buď pro EU, nebo proti. Nic jiného se tady nenosí,“ říká. Sám sebe vidí někde uprostřed a mluví o sobě jako o eurorealistovi. Integrace EU by podle něj neměla směřovat k měnové, fiskální, daňové či bankovní unii a liché jsou prý i projekty typu společné azylové politiky nebo společné evropské armády. „Nejdu však tak daleko, abych říkal: vystupme, nebo to rozpusťme,“ zdůrazňuje. Rozpad EU by byl prý příliš riskantní experiment, protože „nevíme, co by na jejím místě vzniklo jiného“. Lepší je nynější podobu EU reformovat, vysvětluje.

Ne vše je ale v Bruselu nutně špatně a evropská integrace má podle Zahradila i své pozitivní stránky. Jednou z nich je obchodní politika EU, do které spadá společné vyjednávání dohod o volném obchodu se třetími státy. „Pro Česko to má velký význam. Pokud budeme vyjednávat spolu s EU třeba s Čínou, Indií nebo USA, určitě se dají dohodnout mnohem lepší podmínky, než kdybychom byli za jednacím stolem sami za sebe,“ říká europoslanec, který v Evropském parlamentu zasedá ve výboru pro mezinárodní obchod, kde se už několik let snaží povzbuzovat například vztahy EU s Vietnamem.

Jedno telefonní číslo na Evropu je minulost

Zahraniční politika provází Jana Zahradila po celou dobu jeho politické kariéry. Po rozdělení Československa byl poradcem premiéra pro zahraniční a politické záležitosti a na úřadu vlády vedl oddělení pro evropskou integraci. Od roku 1998 působil osm let jako stínový ministr ODS pro zahraniční věci a v roce 2002 zastupoval Česko při přípravě ústavní smlouvy EU, předchůdkyni Lisabonské smlouvy, kterou Nizozemci a Francouzi smetli v referendu. I dnes platí ve straně za zahraničněpolitického odborníka.

Kromě působení v Evropském parlamentu Zahradil šéfuje nadnárodní partaji ACRE (Aliance konzervativců a reformistů v Evropě), která v sobě sdružuje podobně smýšlející politické strany na kontinentě a udržuje úzké vazby s partnery v sousedství i za mořem. Kvůli vazbám na tureckou AKP prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana byl nejednou terčem kritiky a cílem karikatur. „Jsem považován za tureckého agenta, ale nevadí mi to, beru to jako riziko povolání,“ říká s úsměvem. Smysl spolupráce se stranami v dominantně muslimských zemích vidí v tom, že jim spolu s kolegy ukazuje, „že demokracie, nebo její určitý stupeň, je možné zavést i tam.“ „Pomáháme stabilizovat tamní situaci, dodáváme naději v budoucnost, a vlastně tak nepřímo bráníme tomu, aby do Evropy přicházeli z těchto států migranti,“ dodává.

Těsné kontakty udržují Zahradilovi evropští konzervativci také se vznikající administrativou budoucího amerického prezidenta USA Donalda Trumpa. „Chceme s Republikány komunikovat, aby nebyli odkázaní pouze na to, co jim říká pan Juncker (šéf Evropské komise; pozn. red.) a další papaláši z Bruselu,“ zdůrazňuje. Připomíná, že Trump je po dlouhé době první prezident, který se pravděpodobně nebude po vzoru svých předchůdců domáhat jednoho telefonního čísla, když bude chtít mluvit o společných tématech s Evropou. „Jeho administrativa by jako první mohla pochopit, že takto to nefunguje a nikdy fungovat nebude“.

ODS zažívá těžké časy, ale může přežít

A kde se Jan Zahradil vidí za dva a půl roku, kdy mu vyprší mandát evropského poslance? Nepřemýšlí o návratu do české politiky? Vše bude záviset na tom, jak si jeho domovská ODS povede v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny, odpovídá. „Je to otevřené. Zažíváme ve straně těžké časy, ale značka ODS má potenciál přežít a promlouvat do politického dění v České republice,“ říká.

Zároveň ale připomíná, že za svůj největší úspěch v roli europoslance považuje založení pravicové konzervativní frakce ECR po eurovolbách v roce 2009, na němž pracoval spolu s tehdejším britským premiérem a šéfem tamní Konzervativní strany Davidem Cameronem. Politickou skupinu čekají v následujících měsících a letech krušné časy. Po Brexitu, tedy odchodu Velké Británie z EU, k němuž s největší pravděpodobností dojde ještě před příštími volbami do Evropského parlamentu v květnu 2019, z frakce odejdou právě britští konzervativci a to pro ni může být osudné. „Udržet ECR při životě bude velká výzva, ale rád bych se jednou otočil a řekl si, že jsme to zvládli,“ říká Zahradil. „V Evropském parlamentu ale rozhodně nechci být dalších 25 let.“

Zdroj: Info.cz