Britským voličům nemá český politik co radit, jak hlasovat v referendu. O své budoucnosti − s Evropskou unií nebo bez ní − si rozhodnou sami.
Český politik ovšem má vědět, jak by odchod Velké Británie z EU poznamenal jeho vlastní zemi. A já na tom pro nás neshledávám kladného vůbec nic. Zdejší zastánci brexitu doufají, že to bude spouštěcí mechanismus pro rozvolnění nebo úplný rozpad evropské integrace. Nebo dokonce pro následný czexit.
Czexit chce jen pár marginálních partají
Vidím to přesně naopak. Projde-li brexit, nebude bouchat šampaňské v Kremlu (jak se někdy píše), ale hlavně v bruselských kancelářích pana Junckera, Schulze a dalších eurofederalistů.
Ti se konečně zbaví otravných Britů, kteří jim sypali písek do soukolí jejich sociálně-inženýrských plánů, a budou si moci dobudovat svůj sen − centralizovaný evropský superstát. Vzápětí bychom od nich jistě slyšeli prohlášení, že po brexitu se EU musí znovu „semknout“ a že potřebujeme „více Evropy“ (a hlavně rychle, než začne přemýšlet o odchodu někdo další). A czexit? Až na pár marginálních partají nevidím nikoho, kdo by tuto variantu vážně prosazoval.
Bez Británie se geopolitické těžiště Evropské unie posune na východ, ústřední evropskou mocností se definitivně stane Německo, jeho dostředivá síla bude značná. Pojede svou imigračně vstřícnou, energeticky antijadernou politiku, bude tlačit na své sousedy, aby ji následovali, také jim vnucovat jednotnou měnu kvůli ještě většímu provázání. Bez ohledu na současnou protiputinovskou rétoriku se Německo časem dohodne i s Ruskem na novém rozdělení sfér vlivu přes hlavy střední Evropy. Ostatně jako vždy. Slavit se bude i ve Francii, její vliv také vzroste a Německu ráda přenechá střední a východní Evropu i s Balkánem.
Británie naopak ztratí o kontinent − a o střední Evropu zejména − zájem, posílí svou orientaci na Britské společenství národů a na Spojené státy americké. Z Evropské unie se vytratí britský pragmatismus, zdravý rozum, tlak na deregulaci, decentralizaci, debyrokratizaci. Zmizí jakákoliv šance na vnitřní reformu EU. A zmizí mocenská rovnováha. Nemylme se, potřebujeme ji i dnes.
Dobře si pamatuji, jak před naším vstupem do Evropské unie musel Německo lehkou připomínkou Postupimských dohod nepřímo umravňovat tehdejší britský premiér Tony Blair − to když si část německé politické scény tehdy myslela, že z nás vyrazí ještě nějaké ústupky ohledně Benešových dekretů.
Děkuji, ale nechci
Sečteno a podtrženo: odejde-li Británie z EU, „vyfasujeme“ více Německa a Ruska. Více bruselského centralismu. Méně transatlantické vazby. Místo bohaté Británie si EU přibere do svých řad chudé země jako Srbsko, Albánii, Makedonii a Černou Horu. Tím se Česká republika definitivně přehoupne do kategorie čistých plátců. Navíc tyto země, vděčné za členství v „klubu“, budou poslušně tancovat podle německé píšťalky.
Děkuji, ale nechci.
Ze všech těchto důvodů budu rozhodně rád, když brexit dnes v hlasování neprojde. A mám také strach z evropské servility současné vlády v čele s Bohuslavem Sobotkou. Ta v případě britského odchodu jistě oživí svou oblíbenou (a nebezpečnou) tezi, že Česká republika už teď musí patřit do „tvrdého jádra“ Evropské unie.
Místo aby si během následného otevření evropských smluv při jednáních o nové britské pozici vůči EU nekompromisně vyjednala pár opt-outů. Vím, že britskému voliči může být tohle všechno úplně jedno. Ale nám ne.
Zdroj: iHned.cz
