Usmiřovací gesta jsou zbytečná – říká Jan Zahradil, poslanec Evropského parlamentu za ODS. Téma odsunu bylo na české straně uzavřeno. Proč to tak vidí a co mu na tom vadí, líčí v rozhovoru s listem LandesEcho.
Otázka: Těšíte se vlastně každý rok na Sudetoněmecký sněm, abyste ho pak v médiích a sociálních sítích kritizoval?
Odpověď: Jestliže mi k tomu někdo zavdá důvod anebo podnět, pak to vskutku udělám. Nevidím rád, když téma odsunu na české straně stále někdo otevírá, zatímco na německé straně toto téma už nikoho příliš nezajímá.
Otázka: V České republice na rozdíl od Německa je ale téma odsunu stále tématem diskuse ve společnosti.
Odpověď: Nemyslím si, že tady probíhá skutečně celospolečenská diskuse. Toto téma přeci zajímá jen velice malou část velmi omezeného okruhu lidí, k němuž patří několik málo novinářů, akademiků anebo spisovatelů, kteří melou jako kafemlýnek stále to samé. Já přitom stále říkám – i když ne tak docela vážně – že zde každý rok, na sudetoněmeckém srazu anebo při podobných událostech, mají tito tzv. „lepší lidé“ dobrou příležitost si dokázat, že jsou morálně výš než plebejci.
Otázka: My máme v České republice taky druhou stranu, komunisty anebo Český svaz bojovníků za svobodu, kteří velice rádi výrazně upozorňují na nebezpečí ze strany Německa anebo sudetských Němců, ačkoli takovéto nebezpečí neexistuje. Také vaše strana ODS vždycky ráda hrála německou kartu – snad mohu připomenout volby v roce 2002.
Odpověď: Já sleduji tuto diskusi od 90. let. Téma odsunu bylo na české straně uzavřeno. A to proto, že jsme neměli potřebu hledat nějaké řešení. Tato Pandořina skříňka byla otevřena v okamžiku, kdy se s tímto tématem začalo v Německu a to vyvolalo reakci na druhé straně. Vy jste se zmínila o roce 2002. Politika ODS byla tehdy reakcí na krok Bernda Posselta v Evropském parlamentu. Já jsem byl tehdy součástí české delegace do Evropského parlamentu, která vedla ve výboru pro rozšiřování jednání o vstupu České republiky do EU. Pan Posselt byl tehdy ještě členem Evropského parlamentu a já jsem s ním byl častěji v kontaktu. A pan Posselt v roce 2002 v Evropském parlamentu prosadil rezoluci, ve které byla Česká republika vyzvána, aby odvolala Benešovy dekrety. Pochopitelně na to pak přišla z České republiky reakce. A to, co se děje teď, není nic jiného.
Otázka: Na co se tady konkrétně reaguje?
Odpověď: V minulém roce to byl místopředseda vlády Pavel Bělobrádek. Pak se omluvila brněnská radnice za Pochod smrti. Teď došlo k tomu, že se ministr kultury Herman osobně zúčastnil sudetoněmeckého sněmu. Ze strany těchto organizací, o kterých jste se zmínila, pak přichází vždycky nějaká reakce. Není to tedy tak, že na české straně má někdo potřebu celospolečenské diskuse o odsunu a Benešových dekretech. To všechno zajímá jen malou skupinu intelektuálů. Ale 90 procent Čechů to vůbec nezajímá. A já si myslím, že v Německu toto téma nezajímá 99,9 % obyvatel. Proto nechápu, proč ministr Herman jako člen vlády jede na sraz nějakého spolku. Tam nemá ministr co pohledávat. Tady bych mohl také říct, že očekávám, že německý anebo alespoň bavorský ministr přijede na sraz Českého svazu bojovníků za svobodu. Prostě mě zlobí, že se toto téma stále znovu otevírá. K tomu není žádný důvod. Toto téma se má prostě smést ze stolu a už se tím dále nezabývat.
Otázka: Česko-německé vztahy jsou dobré v každé oblasti?
Odpověď: Smiřovací gesta jsou zbytečná. Když o nich někdo neustále mluví, kladu si stejně tak neustále otázku – kdo má vlastně pocit, že ještě smířený není? Já jistě ne. A já neznám nikoho, kdo by se vůči Německu cítil neusmířený. Německo je náš soused, proč bychom se měli nějakými gesty s Německem a Němci smiřovat, když spolu už 25 let máme normálně fungující vztahy?
Otázka: Když tedy, jak říkáte, žádná usmiřovací gesta nepotřebujeme, nemohli bychom takové akce jako je Sudetoněmecký sněm a brněnská pouť smíření chápat jako společnou oslavu dobrých vztahů?
Odpověď: Kdyby tam jezdily nějaké folklórní skupiny anebo třeba delegace politických stran jako například křesťanských demokratů, tak by mně to bylo jedno. Ale není mi jedno, když tam jezdí ministr vlády. Protože ministr vlády tam podle mého názoru nemá co dělat.
Otázka: Ale ministr ermanHerman je přeci také předsedou české Ackermannovy obce, která zastupuje sudetoněmecké katolíky.
Odpověď: Ale do Norimberka jel jako ministr vlády a ještě k tomu dostal od vlády mandát. A to je věc, se kterou nesouhlasím a souhlasit nebudu.
Otázka: A co je na tom špatného? Smířlivých gest není nikdy dost. Lhostejno jak dobré jsou vzájemné vztahy.
Odpověď: Účast ministra na setkání tohoto spolku pozvedla tuto akci na zcela jinou úroveň. A to je zbytečné. Já jsem se k tomu několikrát vyjádřil. Na své facebookové stránce jsem napsal, že Hermanova účast na sudetoněmeckém sněmu je zbytečný nesmysl, který nikdo nepotřebuje a nikdo nechce.
Otázka: V současné době je daleko relevantnější než diskuse o vyhnání diskuse týkající se problému uprchlíků. Není to tak trochu absurdní, když tady prakticky žádní uprchlíci nejsou?
Odpověd´: Opravdu tu nejsou. To je pravda. Ale na druhé straně vidíme všichni v televizi, co se děje v Německu a Rakousku. Je logické, že lidé mají strach, že to bude v České republice brzy vypadat podobně. Jako v některých německých městech, kde se vytvořily paralelní společnosti, které žijí ve svých ghettech, kde dochází k násilnostem, kde sociální systémy situaci nezvládají atd. I když zde chybí reálná zkušenost, panuje tu strach z toho, že by to tady jednou mohlo vypadat podobně.
Otázka: Problémy, které v Německu máme, ale také souvisejí s tím, že politika a státní správa migranty chrání, většinou ve jménu politické korektnosti. Nebylo by lepší začít raději tady a pokusit se zabránit omylům v uprchlické politice?
Odpověd´: Až se jednoho dne budeme muset zabývat fenoménem přílivu migrantů, určitě dojde i na to. Budeme se muset naučit se s tím vyrovnávat. Ale Německo je země, která má po desetiletí zkušenosti s migrací. Němci jsou na soužití těchto dvou odlišných světů zvyklejší než Češi. Nikdy jsme rovněž nebyli koloniální mocností, jako Britové nebo Francouzi, neexistovalo tady žádné přistěhovalectví z Afriky nebo Asie. My, co jsme byli za železnou oponou, prostě oproti Německu nebo jiným západoevropským zemím takovéto zkušenosti nemáme. Není to ale nic negativního. Žili jsme jinak, historický vývoj tady probíhal jinak, a proto to tady vidíme jinak.
Otázka: Ve “staré Evropě“ zřejmě neakceptují, že se tady žilo jinak. Vadí Vám to?
Odpověd´: Beru to na vědomí a očekávám, že se na nás bude nadávat. Nejen na nás Čechy, ale i na Poláky a na Maďary, na celou Střední Evropu. Ale národ se nedá změnit ze dne na den. Aby mohlo fungovat soužití různých kultur, je zapotřebí víc než jeden den, nebo měsíc, nebo rok. V Německu nebo ve Francii to trvalo dlouho. A my tady prostě ještě tuto zkušenost nemáme. Můžou nám nadávat. Ale tím tu nikoho nepřimějí, aby myslel jinak.
Otázka: Nezneužívá se ale tady přesto otázka migrantů pro politické cíle? Společnost je i tak rozdělená, nerozděluje ji otázka migrantů ještě víc?
Odpověd´: V každém případě. Já si například dávám velký pozor, abych ještě nepřiléval oleje do ohně. Nemám zájem hrát s nějakou uprchlickou kartou, jak to tady někteří dělají, aby sbírali politické body. Ale tato otázka samozřejmě v politickém boji hraje důležitou roli. A určitě bude vždycky existovat část obyvatelstva, kterou budou radikální řeči oslovovat.
Otázka: Váš bývalý čestný předseda Václav Klaus zdá se našel v Alternativě pro Německo svůj nový politický domov. Jak to vnímáte?
Odpověd´: Pro něj je AfD štika v rybníce. Domnívá se, že by mohla zamíchat s německou politickou scénou. V tuto chvíli to tak přece skutečně vypadá. My jsme v Evropském parlamentu s AfD spolupracovali, když byl ještě jejím předsedou Bernd Lucke. Sedíme s ním ještě dnes v jedné společné frakci. Pět ze sedmi europoslanců AfD se se stranou rozešlo, protože se jim nelíbí, jak se posouvá doprava. Ti dva, kteří zůstali, již v naší frakci nejsou. Paní von Storch přešla do jiné frakce a pana Pretzella jsme se zbavili.
Otázka: Proč?
Odpověd´: Organizoval společnou akci s předsedou rakouské FPÖ, panem Strachem, a platil ji z peněz naší frakce. A tím překročil červenou linii. Nabídli jsme mu, aby odešel sám, ale nechtěl, tak jsme ho po tajném hlasování vyloučili.
Otázka: V souvislosti s uprchlickými kvótami se středoevropským zemím opakovaně rádoby vyhrožuje, že se jim zavře kohoutek s evropskými dotacemi. Co tomu říkáte?
Odpověd´: To není právně možné, to by se muselo změnit evropské zákonodárství. Nicméně já říkám, jen ať si tedy klidně svoje peníze z fondů nechají, aspoň bude i méně korupce. Ale je to spíš prostředek psychologického nátlaku, který je navíc pod důstojnost EU.