Nový předseda Evropských konzervativců a reformistů (ECR) Jan Zahradil chce v čele páté největší frakce v Evropském parlamentu zlepšit její mediální obraz a hledat priority, na kterých se skupina může vyprofilovat. Jak naznačuje v rozhovoru pro EurActiv, konec kočování europoslanců mezi Bruselem a Štrasburkem bude zřejmě jedním z nich.
Máte možnost za necelý rok, kdy budete stát v čele frakce ECR něco změnit? Do jaké míry je Vaše role „pouze“ překlenovací do doby, než koncem roku dojde k volbě řádného vedení?
Řekl bych, že platí obojí. Ve chvíli, kdy rezignoval dosavadní předseda, vznikla nestandardní situace, kterou bylo třeba nějak vyřešit. Neznamená to ale, že by to pro mě nebyla záležitost, které bych se nevěnoval naplno. Za toho tři čtvrtě roku mám v úmyslu některé věci udělat, některé dotáhnout do konce a jiné nastartovat. I překlenovací řešení může přinést různé novinky a nějaký nový tah nebo novou šťávu do celého projektu.
Jak se role šéfa politické frakce v Evropském parlamentu liší od role předsedy poslaneckého klubu v Poslanecké sněmovně?
Žádné velké odlišnosti v tom nejsou, dokonce bych řekl, že jsou obě role srovnatelné. Myslím, že by si roli šéfa frakce v Evropském parlamentu každý předseda parlamentního klubu v národním parlamentu velmi rychle osvojil.
Když mluvíte o novém tahu a nové šťávě, co vlastně máte možnost v čele ECR prosadit? Pokud odhlédneme od té roviny prosazování agendy Evropského parlamentu prostřednictvím tzv. konference předsedů EP, co můžete v čele frakce udělat?
To, co jste jmenoval je věc jedna, druhou věcí je ale celá symbolika, která má význam jak pro ODS, tak pro Českou republiku jako takovou. A za třetí lze určitě dělat kroky i se samotnou frakcí. Rozhodně lze frakci mediálně zviditelnit nějakou promyšlenější mediální strategií, určitě je možné vytipovat konkrétní témata, která bychom měli rozehrávat a na kterých se můžeme vyprofilovat.
O jaká témata by se mohlo jednat?
Jako příklad bych uvedl sloučení dvou schůzí Evropského parlamentu ve Štrasburku do jedné, což je nápad, který se zrodil v naší frakci a musím říci, že jsme téměř odstartovali lavinu. Ve čtvrtek (3. března) na konferenci předsedů téměř všichni začali hovořit o tom, že musíme v Evropském parlamentu zahájit seriózní debatu o Štrasburku, protože si to veřejnost žádá. Možná v nějaké blíže neurčené době se bude hlasovat o redukci zasedacích míst na jedno místo v Bruselu.
A Vaše role vůči parlamentní frakci?
Vedle mediálního a tématického zaměření bychom určitě měli jednat (a já sám bych se do toho měl vložit) s dalšími potenciálními zájemci o členství. Jistě víte, že v ten den, kdy proběhly volby předsedy, jsme přijali novou členku a dotáhli jsme se tím na skupinu Zelených. Teď máme obě shodně po 55 členech. Rád bych v tom pokračoval, byť v tuto chvíli nechci říkat s kým a jak případně vyjednáváme. Jednání se ale vedou a určitě bych byl rád, aby se to během mého mandátu někam dotáhlo.
Takže šance na rozšíření frakce tu jsou?
Určitě.
Místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek se v médiích v souvislosti s Vaším zvolením do čela ECR vyslovil v tom smyslu, že chování ODS v Evropském parlamentu pomáhá posouvat Českou republiku na okraj evropského dění a nejsme pak bráni jako partner pro řešení hlavních evropských témat. Můžete na tuto kritiku nějak reagovat?
Od pana Zaorálka bych ani nic jiného nečekal. Je to věčně omílaná píseň. Pan Zaorálek se z důvodů, které jsem nikdy nepochopil, považuje za odborníka na evropskou politiku a evropskou integraci, přestože v Evropském parlamentu nikdy neseděl a nemá s tím žádnou zkušenost. Ani v té předvstupní fázi nebyl členem parlamentní delegace pro styk s Evropským parlamentem, nebyl ani členem evropského výboru v Poslanecké sněmovně, takže by si mohl ušetřit dost ostudy, kdyby se k těmto věcem přestal vyjadřovat. Každý další výrok z jeho úst jen prozrazuje, jak moc je té problematice vzdálen.
Novinář Ondřej Houska, který evropskou tématiku dlouhodobě pokrývá a zřejmě jej tedy nelze podezírat s neznalosti, minulý týden na stránkách Českého rozhlasu argumentoval podobně. Ve svém článku pokládá otázku, zda účast ODS ve frakci ECR není z pohledu ČR nevýhodná. Říká zde, že s Brity se sice shodnete na volném obchodu, ale v dalších tématech má ČR spíše blíže Německu. Můžete se k tomu vyjádřit?
Ten článek jsem četl. Jedná se o daleko vyváženější a přesnější analýzu než cokoliv, co by kdy mohlo zaznít od pana Zaorálka. Je tam ale jedna teze, s kterou dlouhodobě nesouhlasím, a to náš vztah k Německu. Tady se má za samozřejmost, že patříme do vlivové sféry Německa a že bychom se tedy s Německem měli snažit blíže spolupracovat. Já to vidím ale přesně naopak. Právě proto, že je to pravda a my jsme skutečně v mnoha ohledech (i obchodně) ve vlivové sféře Německa, tak bychom se alespoň politicky měli snažit hledat protiváhu tomuto vlivu a v tomto případě právě Velká Británie, která leží mimo kontinent a má vůči evropské integraci vlažné uvažování, může pro střední Evropu být jakýmsi vyvažovacím prvkem. Z geopolitických důvodů je proto podle mého dobré s ní udržovat vztahy. Pokud se nám to podaří a pokud se nám podaří udržet zájem Velké Británie o střední Evropu, což nebyla vždy samozřejmost, myslím si, že to pro nás může být jedině dobře. Nevylučuje to ale to, co říká pan Houska, že když dojde na lámání chleba, každý si své národní zájmy ošetří. My to ostatně děláme také tak