Dobrý den, dámy a pánové, vážení přátelé, vážení přítomní.
jaké bude v roce 2020 mezinárodní prostředí, ve kterém se budeme pohybovat? Jaká bude EU samotná v užším smyslu slova jakou součást tohoto mezinárodního prostředí, jejíž zase my jsme součástí. Pojďme se nad tím skutečně skusit zamyslet. Já vám nabídnu několik předpovědí. Zapomeňme na chvíli na tzv. evropského prezidenta nebo tzv. evropského ministra či ministryni zahraničí nejsou důležité ani ty funkce ani ti, kdo je zastávají. Proč? Protože ani teď ani v roce 2020 nebude Evropská unie globální mocností přes veškeré svoje ambice. Je v ní příliš mnoho příliš protichůdných zájmů, než aby něco takového mohlo nastat. Ani v roce 2020 nebude Evropská unie schopna si zajistit vlastní obranu, protože vlády členských států EU, nebudou ochotny navýšit rozpočty na obranu a jejich vlastní voličstvo jim to nedovolí.
Dále se tedy Evropská unie bude muset spoléhat na NATO jako základní nástroj své vlastní obrany, ale přesto paradoxně bude transatlantická aliance oslabovat. Bude oslabovat díky těm evropským politikům, kteří se budou chtít emancipovat od spojenectví se Spojenými státy a bude oslabovat také proto, že Spojené státy samotné budou mít celou řadu jiných zájmů jinde ve světě ne pouze v Evropě. Také v roce 2020 především velcí hráči v EU, kteří si posílili své postavení ještě v Lisabonské smlouvě, budou sice na jedné straně mít plná ústa evropské jednoty a evropské solidarity, ale na straně druhé budou prosazovat své vlastní národní zájmy ještě daleko tvrději a daleko bezohledněji, než to činí dnes. Také, ať se nám to líbí nebo nelíbí a nám se to samozřejmě líbit nebude, bude pokračovat vlna evropských regulací. Jednak proto, že evropské instituce, jako je Evropská komise a Evropský parlament si budou chtít vyzkoušet své nově nabité pravomoci, které získaly právě v Lisabonské smlouvě a jednak také proto, že celá řada módních témat, ať už je to ochrana lidských práv anebo ochrana životního prostředí poslouží jako záminka a zdánlivě vznešená záminka k produkci dalších regulací a dalších legislativních aktů.
Tady jenom připomínám, jak se velice často zmiňuje, že zhruba 80% české legislativy je dnes již tvořeno zákony přicházejícími z EU. No a konečně se EU bude také potýkat s těmi samými problémy, se kterými se potýká a bude potýkat Česká republika, a které tady byli již zmíněny. S demografickým problémem, tedy s demografickým poklesem, o kterém hovořil například Petr Nečas, ale ji jiní a s tím, že v důsledku toho se tzv. evropský sociální model, ke kterému se hlásí naši sociální demokraté stane neudržitelným a neufinancovatelným.
To bylo velmi pesimistické, že? Ale já nechci být pesimista, já chci na tomto místě chci být přeci jen optimistou nebo alespoň částečným optimistou, protože některé z těchto trendů jsou bohužel nezvratné, jsou objektivně dané a jejich příčiny leží mimo možnosti našich řešení. Ale aby se ty věci, které jsem tady popsal alespoň částečně nestaly, musíme něco dělat s těmi oblastmi, které ovlivnit můžeme a které ovlivnit chceme. Určitě můžeme a chceme ovlivnit míru a kvalitu evropské regulace a evropské legislativy. A tady padlo a řekl to Roman Joch, že dnes netrpíme nedostatkem práva, ale že trpíme nadbytkem práva. Já s tím naprosto souhlasím a dodávám k tomu, že trpíme nejenom nadbytkem našeho vlastního domácího práva, ale trpíme dnes především evropského práva.
A my musíme být tou silou, která v EU bude volat po zlepšení regulačního rámce a po odbourání těch zbytečných předpisů, které zaplevelily komunitární právo, které už nejsou k ničemu dobré, a které pouze podvazují evropskou ekonomiku. Jestliže jako další příklad bude pokračovat emancipace části Evropy nebo části evropských politických elit od spojenectví s USA, my musíme umět zajistit, aby alespoň naše část Evropy se Spojeným státům nevzdálila. A konečně musíme umět zajistit, aby rovnováha sil uvnitř EU byla taková, abychom v tomto prostoru vždycky našli dostatek stupňů volnosti pro prosazení a obhájení našich vlastních zájmů a abychom se nestali pouze jakýmsi apendixem tzv. tvrdého jádra EU. Prostředky k tomu, dámy a pánové, máme.
ODS je jediná strana v tomto státě, která má nějakou vlastní evropskou politiku. Já to ještě jednou zopakuji. ODS je jediná strana v tomto státě, která má vlastní evropskou politiku. Žádná jiná strana v tomto státě žádnou evropskou politiku nemá. Ostatní politické strany opsaly své evropské teze z programu nadnárodních institucí, jako je Evropská komise nebo nadnárodních politických stran, ať už jsou to evropští lidovci nebo evropští socialisté. My máme a vždy jsme měli tradičně, na jedné straně proevropský, ale také realistický program a dnes už máme i platformu, z níž tento program můžeme prosazovat. Frakci v Evropském parlamentu, na kterou naváže panevropská aliance podobně smýšlejících politických stran a také nadace, která bude informační projekty naši politiku propagující prosazovat.
V tom máme výhodu, já jsem totiž přesvědčen, že do roku 2020 poptávka pro skutečně reformní celoevropské politické síle poroste. Proč? Protože rozdíly mezi pravicí a levicí v EU se bohužel stírají. Protože dnes už v Evropském parlamentu nepoznáte, jestli hovoří evropský lidovec nebo evropský socialista, protože všichni hovoří jazykem politické korektnosti, všichni jsou zvyklí na nekonečné kompromisy z kompromisů a velice často tento eurojazyk v některých svých nejslabších chvilkách připomíná to, co jsme mohli slýchat před rokem 89, hovořím o formě, nikoliv o obsahu.
Možná a mám s tím vlastní zkušenost z ODS, si přesto někteří myslí a možná sedí i v tomto sále, že jsme přeci jen měli plavat s hlavním proudem, že pokoušet se vytvářet nějakou vlastní alternativu, zejména pro stranu z malého členského státu EU jako je ČR je nepohodlné, je to kontraproduktivní a nepřinese to žádné výsledky. Já s tím nesouhlasím a rád bych vás vyvedl v tomto směru z omylu. My skutečně nepotřebujeme plavat s žádným hlavním proudem v EU. A teď nenejen proto, že bychom tak přišli o svou jedinečnost a o to, co činí Občanskou demokratickou stranu Občanskou demokratickou stranou. To je jenom jedna část celé věci. Já si myslím, že nepotřebujeme plavat s hlavním proudem zejména proto, že v roce 2020 , pokud jde o evropskou politiku, budeme tím hlavním evropským proudem právě my.
Děkuji Vám za pozornost.
Video zde: http://www.vize2020.cz/vystoupeni/cr-v-evrope-a-ve-svete-4
