Jan Zahradil (ECR ).
Já budu mluvit z pozice někoho, kdo podporuje členství Turecka v Evropské unii jako plnoprávného člena, ne jako náhradníka nebo jakéhosi privilegovaného partnera, a dovolte mi několik kritických slov do vlastních řad. My hodnotíme Turecko z pozice organizace, která této zemi slíbila plné členství v Evropské unii, ale která zároveň není schopna mu garantovat, že pokud splní všechny podmínky, které po něm požadujeme, tak se mu toho plného členství opravdu dostane.
Pozice Evropského parlamentu je v této věci jasná, ten se vyslovil jasně pro, pozice Evropské komise je také jasná a tady se mohu pouze připojit k ocenění pana komisaře Rehna za objektivitu a velkou práci, kterou v této věci za posledních pět let udělal. Pozice Evropské rady tak jasná není, protože máme pořád některé vlády některých členských států, které prostě odmítají dát jasně najevo, že pokud Turecko splní všechny podmínky, které po něm požadujeme, může se stát plnoprávným členem Evropské unie. V takovém případě tady hrajeme dvojí hru, stáváme se nedůvěryhodnými a těžko můžeme něco žádat po někom, komu nejsme schopni zaručit, že své sliby také splníme.
Zadruhé turecká demokracie je prostě svým způsobem specifická záležitost. Jestliže oprávněně voláme po tom, aby se přiblížila evropským standardům, jestliže oprávněně voláme po tom, aby např. role armády byla omezena, pak ale také musíme vědět, co to bude znamenat a jaký dopad to bude mít na strukturu turecké společnosti a na celý charakter turecké demokracie. Já mám obavy, abychom mechanickým posuzováním kritérií pro demokratizaci nezpůsobili někdy víc škody než užitku, a přimlouval bych se za více citlivosti, více vnímavosti, více empatie vůči Turecku v této věci.