Vážený pane předsedo Komise, vážený pane premiére, je mi dnes velkou ctí, že mohu vystoupit jako historicky první řečník z řad nové frakce Evropských konzervativců a reformistů a také jako český europoslanec právě k českému předsednictví. Budu ale samozřejmě hovořit jako poslanec Evropského parlamentu, tedy nikoliv z úzce národního hlediska a budu hovořit také jako zástupce své frakce, tedy se zohledněním jejích politických priorit. Měl jsem možnost vystupovat na plénu už v lednu, kdy tady český premiér Topolánek prezentoval priority českého předsednictví, a vystupuji i dnes, kdy premiér Fischer podal zprávu o tom, co se České republice podařilo. A neříkám to náhodou. Chci tím vyzdvihnout fakt, že se české vládě podařilo zachovat jak politickou, tak organizační kontinuitu předsednictví, a to navzdory pádu vlády, který byl způsoben čistě vnitropolitickými důvody. A chtěl bych na tomto místě ocenit také tón vystoupení pana premiéra, protože byl přesně takový jako české předsednictví, věcný a orientovaný na výsledek. Já mám pocit, že některá ta kritická hodnocení založená na subjektivních pocitech některých evropských představitelů nebo médií nepřispívala k tolik proklamované evropské soudržnosti a byla spíše součástí soukromých politických kampaní vedených pro domácí publikum.
Pokud jde o tři priority českého předsednictví: v ekonomice mi dovolte znovu zdůraznit fakt, že se České republice podařilo zabránit hrozící vlně národních protekcionistických opatření, která by ve svém důsledku těžce poškodila základní hodnoty evropské integrace a to především principy jednotného vnitřního trhu. Pokud jde o energetiku, ukázalo se, že otázka bezpečnosti a udržitelnosti dodávek energetických surovin byla prozíravě zvoleným tématem. V prvních dnech českého předsednictví byla úspěšně zažehnána bezprostřední krize v dodávkách plynu, ovšem s vědomím toho, že aby došlo ke skutečnému posunu v této problematice, musí bezprostředně následovat dlouhodobá strategická opatření včetně diverzifikace zdrojů a liberalizace v oblasti vnitřního trhu s energetikou. No a ze symbolického hlediska dalšího směřování vnějších vztahů Evropské unie mi dovolte zdůraznit summity s těmi důležitými světovými globálními hráči, tedy summit EU-USA, který znovu potvrdil zásadní význam transatlantických vztahů, ale také summit EU-Rusko a EU-Čína a také mi dovolte podtrhnout význam iniciativy a realizace iniciativy Východního partnerství. Celkem na závěr si myslím, že lze shrnout české předsednictví jako důkaz toho, že i středně velká země a tzv. nová členská země se dokáže takového úkolu zhostit se ctí a kvalitně.
