Vážení přítomní, vážení pamětníci,dámy a pánové,
je tomu 64 let, kdy skončila druhá světová válka, jež byla ve dvacátém století mimo jiné i pokusem o vyhlazení českého národa v rámci německého nacistického pojetí světovlády. Zejména po úspěšném a působivém odbojovém atentátu na Heydricha v r. 1942 se v německých záměrech po masovém vyvražďování Židů a Poláků pamatovalo právě na nás. Důvodem byla přes masivní zastrašování československých občanů účinně projevovaná vůle mnoha občanů nepoddat se nadvládě německé nacistické diktatury a aktivně proti ní bojovat. Německý totalitní teror se u nás promyšleně a systematicky zaměřil na nejdůležitější složky odboje a zdecimoval důležité společenské vrstvy a prvorepublikové státní elity.Tato skutečnost se záhy tragicky projevila na krátkém poválečném období obnovené československé demokracie.
Válka demokracie s totalitou totiž neskončila před 64 lety proto, že významným vítězem druhé světové války byl i komunistický Sovětský svaz. Brzy se ukázalo, že spojenectví mezi tehdejší sovětskou velmocí a demokratickými spojenými národy, jež umožnilo porážku nacistického Německa, fašistické Itálie a vojenské diktatury Japonska ve druhé světové válce, mohlo být jen krátkodobé a účelové, nikoli však dlouhodobé a udržitelné. Sovětský svaz využil osvobození národů střední a východní Evropy od nacistické diktatury k vlastní územní a politické expanzi do tohoto teritoria, která trvala dlouhých 40 let.
Bez ohledu na to nicméně zdůrazňuji
že je zapotřebí si tvale vážit a připomínat všech obětí, přinesených v boji za naše osvobození od nacismu, at´ byly z řad Rudé armády, západních spojenců, či – a to především – našeho vlastního domácího odboje
že je stejně tak zapotřebí odmítnout pokusy o zaměňování příčin a následků či viníků a obětí II.světové války, jak to bohužel ještě dnes slýcháme z některých politických kruhů zejména v Německu
je zapotřebí odmítnout některé v poslední době často zmiňované ahistorické a zjednodušené paralely mezi nacismem a komunismem, resp. jejich dopady na náš národ. Ano, i komunismus se na nás podepsal neodčinitelným způsobem. Kdyby ale před 64 lety zvítězil nacismus, nikdo z nás by tady dnes nestál a v tomto městě by se nemluvilo česky.
Konec druhé světové války byl koncem jedné etapy zápasu o nesamozřejmost svobody. Tento zápas neskončí nikdy, pokud budou existovat lidské dějiny. Probíhá tedy právě teď, zde a nyní, kdy si připomínáme, jak v něm před 64 lety nastalo krátké, a jen zdánlivé příměří.
Evropa se zrodila ze svobody a demokracie. Jejich potlačováním a ztrátou vždy upadala, zanikala a ohrožovala své okolí. Velké tragédie evropských dějin včetně 2. světové války se zpravidla rodily pomalu, nenápadně, postupně, nečinností a slabostí demokratů. Dávejme si na to pozor. Sledujme všechny, i ty sebemenší varovné příznaky – ani v dnešní EU jich není málo, byt´mají úplně jinou podobu, než v době na kterou dnes vzpomínáme. Neberme je na lehkou váhu nikdo z nás, komu demokracie a svoboda nejsou prázdnou frází, nebo dokonce údajně překonaným úsekem dějin, ale trvalým smyslem individuální, národní a státní existence.
Děkuji Vám za pozornost.
