Moderátor (Jana Šmídová):
Příjemný večer, vážení, i dnes je pro vás připraveno interview Studia STOP. Od mikrofonu vás zdraví.
Moderátor (Petr Holub):
Petr Holub.
Moderátor (Jana Šmídová):
A Jana Šmídová. A i dnes pokračujeme prezentací vedoucích osobností stranických kandidátek pro červnové volby do Evropského parlamentu. Pozvání do studia ČRo 6 přijal europoslanec Jan Zahradil, který je na prvním místě kandidátky ODS. Dobrý večer, pane poslanče.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Dobrý večer.
Překlad projevu (Baracka Obamy /amerického prezidenta/):
Vyhlašuji dnes novou mezinárodní iniciativu. Jejím cílem je zabezpečení veškerého zneužitelného jaderného materiálu na planetě do 4 let. Stanovíme nové standardy, rozšíříme spolupráci s Ruskem. Budeme hledat nová partnerství, abychom dostali pod kontrolu tyto citlivé materiály. Naše úsilí se taky musí zaměřit na rozbití černých trhů s nimi. Protože tahle hrozba bude trvat, mělo by naše úsilí vyústit v iniciativu stálých mezinárodních institucí proti jadernému nebezpečí. A měli bychom začít globálním summitem o jaderné bezpečnosti, který budou hostit příští rok Spojené státy.
Moderátor (Jana Šmídová):
Prohlásil v neděli na pražském Hradčanském náměstí americký prezident Barack Obama a celý jeho projev vzbudil nadšení i u českých představitelů. Předseda Strany zelených Martin Bursík uvedl.
Martin Bursík, předseda Strany zelených:
Vlastně je to paradox, že v den, kdy Severní Korea vypustila rakety testovací, tak on tady jako hovořil o tom, jak je důležité odzbrojit a jaký ohromný riziko přináší jaderné zbraně. A tohle je styl, který mi úplně vyhovuje a myslím si, že jako když existují politici, který dokážou lidi nadchnout a získat si pro nějakou myšlenku a lidi jdou za nimi a hned to bylo vidět, jak to úplně plný náměstí vlastně jako dýchalo s Obamou. To bylo vidět, že to funguje.
Moderátor (Petr Holub):
Pane Zahradile, vy sdílíte všeobecnou euforii, která jako aura obklopuje Baracka Obamu?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Po těch letech v politice já nesdílím euforii z žádného konkrétního politika včetně sebe. Takže ani v tomto případě se nenechám okouzlit tou bezesporu silou osobností, která z něj vyzařuje. Spíš jde o ty faktické věci, co říká.
Moderátor (Jana Šmídová):
A k těm faktickým věcem alespoň krátce. Co jste ocenil, co byl odvážný krok, tak možná můžeme začít tím jaderným odzbrojením?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Možná můžeme začít ještě tím, co bylo vůbec předtím, než řekl ty faktické věci. To, co vlastně řekl ve vztahu k České republice, k historii Československa, k Masarykovi a k tomu všemu asi málokdo z nás čekal. Asi jsme čekali více politický a takový obecnější nebo globálněji zaměřený projev. Tohle bylo nesmírně potěšující a myslím, že tím zabrnkal na strunu nějaké národní hrdosti, že se opravdu dotkl takových jako až osobních pocitů každého, kdo to poslouchal. Takže to bylo milé a příjemné. No a v těch faktických záležitostech určitě tahle iniciativa, kterou ohlásil a předpokládali jsme, že přijde s něčím velkým, takže ta iniciativa, kterou ohlásil, ta je tou velkou věcí. Vypadá opravdu velmi ambiciózně, uvidíme, co z toho se podaří uvést v život.
Moderátor (Petr Holub):
Předchozí americký prezident George Bush, ten měl poměrně jasnou a razantní zahraniční politiku. Změní se tato politika nástupem nového prezidenta?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Americký prezident je vždycky především americkým prezident, takže musí hájit národní zájmy Spojených států, to je jasné. Že různá administrativa nebo různé administrativy o tom mohou mít různou představu, to je také jasné, ale v momentě, kdy dojde na lámání chleba, tak mám pocit, že ani Barack Obama by neváhal s použitím některých konkrétních silových prostředků. Určitě se bude snažit otevřít si víc prostoru a z toho projevu to bylo patrné, k diplomatickým jednáním, k prevenci, k tomu, aby zapojil do řešení složitých situací více partnerů včetně evropských zemí, ale i tam si ponechal určitou rezervu, když tam hovořil konkrétně o Íránu, že když to prostě nepůjde po dobrém takříkajíc, tak to bude muset jít po zlém.
Moderátor (Jana Šmídová):
Nicméně Barack Obama poněkud přesunul prioritu oné zahraniční a možná bezpečnostní politiky Spojených států. Upírá veškeré úsilí nebo prvotní úsilí na Afghánistán. Myslíte si, že to je ten zdroj největšího napětí, semeniště terorismu a můžeme o Afghánistánu samozřejmě mluvit ještě hodně dlouho?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Tak je to závažný mezinárodní problém, to určitě ano. Spojené státy se tam angažují dlouhou dobu. Barack Obama už v době, kdy byl pouze kandidátem na prezidenta, tak o tom mluvil a investoval do toho velmi mnoho politického kapitálu a já proti tomu nemohu nic říct. Koneckonců Česká republika je jednou ze zemí, která tam plní své spojenecké závazky a povinnosti velmi svědomitě. Co možná je v této souvislosti trochu k otázce, je opravdu ta záležitost s Íránem, jestli Barack Obama opravdu věří, že když ukáže dobrou vůli, když ukáže podanou ruku, když prostě do toho zapojí více diplomatických prostředků, že se mu podaří přesvědčit íránský režim, aby přestal s vývojem jak jaderných zbraní, tak nosičů těch jaderných zbraní. Já tomu příliš nevěřím.
Moderátor (Petr Holub):
S koncem Bushova prezidentství také nebyly úplně nejlepší vztahy mezi Spojenými státy a druhou největší světovou mocností – Ruskem. Obama teď říká, že chce s Ruskem více spolupracovat. Jsou ty naděje realistické?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Tak říkat to určitě musí a dokonce má. Na druhou stranu by si měla americká administrativa uvědomit, a já věřím, že si to uvědomuje, že Rusko prochází jakousi etapou velmocenské renesance, že se snaží ve svém bezprostředním sousedství obnovit ten svůj politický a možná i ekonomický vliv a že se prostě nacházíme v jiné situaci, než třeba za Jelcinova Ruska někdy před 10 lety. Že dnes Rusko znovu se vrací na scénu v plné síle a že se snaží dobýt zpět ty ztracené pozice.
Moderátor (Petr Holub):
Takže tam je možné, že to napětí, pokud nepřetrvá, tak se znovu může obnovit? Řekněme, když zase nastane nějaký spor okolo Kavkazu?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
To je docela zajímavá otázka. Sám bych rád věděl, jak by tato nová administrativa reagovala třeba na události, které se staly loňského léta v Gruzii. Jaký přístup by zvolila, ale to se dozvíme až v té konkrétní situaci.
Moderátor (Jana Šmídová):
Pojďme k bilaterálním vztahům. Jaké jsou podle vás perspektivy česko-amerického spojenectví? Hraje v tuto chvílli ještě roli smlouva o stavbě radaru? V Praze se čekalo na Obamova slova právě o protiraketové obraně ve střední Evropě. Jíž ovšem nová americká administrativa podmiňuje chováním a skutky íránského režimu. Už jsme o tom malinko mluvili, o tom Íránu.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Tak my jsme všichni zaznamenali, že pan prezident Obama hovořil tak chytře, že jeho slova v této konkrétní záležitosti si lze interpretovat několika různými způsoby a každý si může vybrat ten, který mu nejlépe se hodí.
Moderátor (Jana Šmídová):
A jaký se hodí vám?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Pan Bursík, který tady mluvil před chvílí, si vybral jeden. Já jsem si samozřejmě vybral jiný. Podle mě, alespoň podle mojí interpretace, Barack Obama nezabouchl dveře tomu projektu, rozhodně ho neodpískal, nesmetl ho ze stolu, podmínil ho vlastně budoucím chováním, konkrétně Íránu. A jak já už jsem řekl, já nevěřím v příliš velkou změnu chování toho íránského režimu. Tam je velká setrvačnost, jsou tam také mocenské ambice. Oni podle mě od těch svých programů a záměrů neustoupí a tudíž podle mého názoru po určité časové prodlevě se tato administrativa k tomu projektu protiraketové obrany ve střední Evropě vrátí.
Moderátor (Jana Šmídová):
Jak víme a slyšeli jsme to všichni, Barack Obama mluvil k obrovskému davu, samozřejmě obecně, ale také hovořil s prezidentem Klausem a s premiérem Topolánkem. Vy jste zahraničně-politický expert strany, tak hovořilo se tam o radaru, padla tam nějaká konkrétnější zmínka, konkrétnější cesta k řešení?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Já to nemohu, jak se říká potvrdit ani vyvrátit, protože nevím, o čem mluvili. A já jsem s premiérem Topolánkem, ani s prezidentem Klausem od té neděle nemluvil. Takže nevím, o čem tam mluvili.
Moderátor (Jana Šmídová):
A Studio STOP dnes debatuje s europoslancem Janem Zahradilem.
Moderátor (Petr Holub):
Pane Zahradile, vy většinu své pracovní doby trávíte v Bruselu nebo ve Štrasburku. Nemýlím se?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Ne, ne, ne, to /nesroz./ pravda.
Moderátor (Petr Holub):
Takže jste zažil poslední týdny, kdy Česko předsedalo EU a kdy také zřejmě Brusel mohl být překvapen tím, že během předsednictví byla sražena vláda premiéra Mirka Topolánka. Jaké jste tam zaznamenal reakce?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Zklamání určitě. Je to škoda, protože té vládě se ve výkonu té předsednické funkce dařilo, to už dneska je nade vší pochybnost. ČR to dělalo dobré jméno. My jsme měli velmi nelehký začátek, jak si každý pamatuje. Byla plynová krize, byl konflikt v Gaze a další složité mezinárodní okolnosti a přesto, že to občas někde lehce zaskřípalo, tak jsme se s tím vyrovnali nakonec docela dobře a dokonce jsme se vyrovnali i s tím nelehkým tlakem nebo já bych doslova řekl i s mydlením schodů od některých těch velkých hráčů. Tady mám konkrétně na mysli francouzského prezidenta, který si tedy příliš mnoho servítků nebral, pokud šlo o české předsednictví. Taktiku jsme dokázali nějak neutralizovat a myslím, že to předsednictví bylo hodnoceno dobře. Takže tam se rozhostilo zklamání, nejistota, co bude dál, očekávání, jak to tedy zvládneme v té druhé polovině toho předsednictví a myslím, že tento dobrý kapitál, to kladné, co jsme nashromáždili za ty první 3 měsíce tímto neuváženým krokem vyprovokovaným naší opozicí, takže jsme mnoho prohospodařili.
Moderátor (Petr Holub):
Dalo by se říct, že hlavní agendou celého světa, tedy EU byl v prvních měsících tohoto roku boj s ekonomickou krizí. Také tam jsme zaznamenali nějaké výsledky?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Tak my jsme tu debatu podle mě docela úspěšně moderovali. Nenechali jsme se zahnat do kouta nějakým bezhlavým přikyvováním na všechno, co někdo přinese a myslím, že i na evropských radách i na tom summitu G20, že jsme dokázali, že prostě v té Evropě umíme hrát realistickou politiku.
Moderátor (Petr Holub):
Mně ale přišlo, že nakonec to podstatné, o co šlo, vždycky říkala Angela Merkelová nebo podstatné bylo to, co ona domluvila s francouzským prezidentem či britským premiérem a že Češi v tomto přece tak velkou roli neměli? Nezdálo se vám?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Tak nejsme velká ekonomika, jsme středně velká nebo spíše středně malá evropská ekonomika, závislá na otevřených trzích, na exportu, takže my jsme mohli dělat to jediné, co jsme dělali, bránili jsme uzavírání těch trhů, bránili jsme protekcionismus a bránili jsme snaze o nějaká egoistická národní řešení. A tam si myslím, že tu naši stopu lze číst velmi jasně.
Moderátor (Petr Holub):
Jak konkrétně?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Tak nedostali jsme se do té pasti toho, co jsme měli třeba možnost sledovat i v případě té nové americké administrativy, tam si jistě pamatujete na ten známý výrok Mirka Topolánka, poněkud expresivní. Ono ho pak tedy dovysvětloval. Ale myslím, že v žádném ze závěru Evropské rady a koneckonců ani té G20 se neprojevilo nic, co by bylo možno interpretovat jako návrat protekcionismu k uzavírání trhů a k nějakým takovým ryze národním řešením v hranicích jednoho státu.
Moderátor (Petr Holub):
Vy jste připomněl, že Mirek Topolánek označil záchranné balíčky americké vlády cestou do pekel. Nebylo to zase příliš, nezkomplikovaly se tím právě jistou prostořekostí vztahy mezi EU a Spojenými státy?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Pokud jsem měl možnost sledovat vystoupení anebo ten kontakt Baracka Obamy v neděli v ČR, tak usuzuji, že nikoliv.
Moderátor (Jana Šmídová):
Takže Mirek Topolánek samozřejmě zaujal na evropském fóru, ale teď se v Praze jednalo a i jedná o prozatímní vládě, jíž by měli tvořit experti. Pane Zahradile, může nás takový kabinet na evropském fóru dobře reprezentovat? Asi odpadnou ty expresivní výrazy, ale možná tam budou lidé, kteří nemají s evropskou administrativou příliš mnoho zkušeností. Nakonec jak jste sám řekl, tak ta první půle dopadla pro ČR možná lépe než někteří čekali.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Z toho mám také určité, nechci říct přímo, obavy, ale možná rozpaky. Pravda je, že přijdou-li na ta ministerstva noví lidé, nebude to určitě znamenat nějaké personální zemětřesení na těch ministerstvech. Podle mého názoru náměstci, ředitelé odborů a všichni ti, kdo se doposud podíleli na přípravě předsednictví, zůstanou na svých místech, takže po té technicko-organizační stránce určitě nezklameme nebo poběží to minimálně stejně dobře jako doposud. Ten politický otisk, to, co byla vlastně ta nadstavba, taková ta přidaná hodnota, kterou jsme do toho vnášeli, tak ta určitě nebude tak silná. Tady mám pocit, že ČR oslabí a že její pozice bude spíš poškozena tím, co se stalo.
Moderátor (Petr Holub):
Ale dalo by se prostě říct, Topolánkova vláda vydrží nejméně do konce dubna, pak už jsou evropské volby, takže vlastně tím pádem vlády se nic nestalo?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Já bych skoro byl rád, kdyby se to dalo říct. Ono to tak jednoduché není. Pravda je, že pokud bude dodržena ta dohoda, to znamená, že nová vláda vznikne až někdy okolo 9. května, odehrají se za mandátu této vlády, byť je v demisi, ještě některé další důležité schůzky včetně toho summitu o zaměstnanosti nebo sociálního summitu, který je plánován na začátek května. A také skončí svoji činnost Evropský parlament, který naposledy zasedá 7. května. Takže určitě se ta agenda odlehčí. Na druhou stranu tady máme velice důležité mezinárodní události, jako je summit EU – Rusko nebo summit EU – Čína a ty už se odehrají za mandátu té nové vlády. Takže tady je namístě klást si otázku, jakým způsobem to budeme moderovat. Možná, že se do moderování těchto summitů vloží nějakým silnějším způsobem i prezident Václav Klaus, já nevím…
Moderátor (Jana Šmídová):
Ten má moderovat právě ten summit s Ruskem.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Právě ten summit EU-Rusko, to už bylo dohodnuto předtím. Ještě tady máme ten summit s Čínou, takže uvidíme, jak se dohodnou na rozdělení rolí s tím novým premiérem.
Moderátor (Petr Holub):
Vy jste teď říkal, že české předsednictví se dá hodnotit úspěšně, minimálně do té doby, než byla vyjádřena nedůvěra Topolánkově vládě. A to je trochu v rozporu s tím, co jste říkal dřív, že totiž země menší či střední velikosti se nemohou v rámci EU proti těm velkým prosadit. Říkáte to tedy stále, že menší země nemají v EU šanci?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
No tak vy jste to řekl před chvílí za mě, když jste tady argumentoval tím, jaké důležité věci říkala vždycky Merkelová, Sarkozy nebo Gordon Brown. Tak to opravdu je. Ale na druhou stranu i ta malá země nebo středně malá země, když se chová šikovně, tak minimálně dokáže tu debatu někam nasměrovat a nějak ten svůj, jak já říkám otisk, tam zanechat. To, že nikdy nebude tím, kdo určuje nějaké velké dějinné pohyby uvnitř EU, to je celkem jasné.
Moderátor (Jana Šmídová):
Zde přítomný Jan Zahradil je kritikem Lisabonské smlouvy, ale může ČR s úspěchem oponovat jejímu přijetí? Ale než dostanete, pane poslanče, slovo, poslechněme si názor vaší kolegyně, europoslankyně Jany Hybášková, která ČRo 6 řekla.
Jana Hybášková, europoslankyně:
No tak není úplně pravda, že by během předsednictví vlády nepadaly. Myslím, že se to celkově v dějinách stalo asi čtyřikrát, nemýlím-li se. Dokonce může dojít i k řádným volbám. V momentě, kdy se tak děje zcela ústavně a podle jakýchsi demokratických pravidel, tak to není až takový problém. Koneckonců ani české předsednictví, ani pád české vlády jako takový nejsou problém. Problém je jeden jediný a ten je klíčový a to je neschválení Lisabonské smlouvy do konce roku 2009. To totiž znamená následující. Lisabonská smlouva schválena bude, ale bude schválena až v roce 2010 a evropské struktury se v létě budou měnit, Evropský parlament jde do voleb, měla být nová Evropská komise. Předpoklad byl ten, že se počká na Českou republiku a v zásadě až v lednu roku 2010 se napevno a už podle nových pravidel schválí nové unijní orgány. Ten problém je v tom, že v tento okamžik se nové unijní orgány ještě neschválí v roce 2010. Čili pojedeme podle nějakého provizoria, napůl podle staré smlouvy z Nice, napůl podle nové smlouvy, řada velmi významné legislativy bude stále odkládána, protože čeká vlastně na nové pravomoci Evropského parlamentu. Zase, to je strukturální problém, nic by se nedělo, kdyby, kdybychom neměli před sebou klíčovou věc a to je finanční perspektiva neboli rozpočet unie na léta 2014 až 2020. Ten je klíčový pro ČR, protože ČR v té době přestane být příjemcem strukturální pomoci. To jsou ohromný peníze a my potřebujeme změnu strukturální politiky tak, aby zůstala kohézní politika, aby ty peníze, které mají budovat srovnatelnou, důstojnou evropskou infrastrukturu, třeba i vědeckou, v nových zemích stále do těch zemí přicházely. K tomu také je potřeba ten odvěký sen změnit zemědělskou politiku unie. A je veliká obava a proto jsou všichni slovo „naštvaní“ je stále ještě jemné, na Českou republiku právě proto, že nebudou stačit vyjednávací roky 2012 a 2013, abychom dospěli k dobrému rozpočtu unie. Kdo na konci bude postižen, český daňový poplatník.
Moderátor (Jana Šmídová):
Míní europoslankyně Jana Hybášková.
Moderátor (Petr Holub):
Pane Zahradile, co soudíte o argumentech Jany Hybáškové, která je přívrženkyní Lisabonské smlouvy? Myslíte si, že to zdržení, ke kterému zcela jistě dojde, může nějakým způsobem ohrozit zájmy ČR, jak ona říká?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
To byl takový hodně zajímavý a originální výklad, co nám poskytla paní kolegyně. Já s ním tedy nesouhlasím, samozřejmě. Lisabonská smlouva, z té se zbytečně udělala jakási ikona budoucnosti EU a přitom EU ani nestojí, ani nepadá s touto smlouvou. Ona stojí pevně na stávajícím smluvním základě, dokonce i volby do Evropského parlamentu se odehrají na stávajícím smluvním základě bez Lisabonské smlouvy. Dokonce i tu novou Evropskou komisi a to i v redukované podobě, tedy s méně komisaři než doposud, můžeme schválit na základě stávajících smluv, tedy smlouvy z Nice, bez Lisabonské smlouvy. A samozřejmě, že i novou finanční perspektivu můžeme potom někdy v roce 2013 schválit nebo připravit bez Lisabonské smlouvy. A dokonce i reformu společné zemědělské politiky, protože ta závisí na vůli členských států, nikoliv na nějakém arbitrárním rozhodovacím mechanismu té nebo oné smlouvy. Takže to, co tady říkala paní kolegyně Hybášková, považuji za značně přehnané. Já bych to tak asi třikrát odmocnil a rozhodně se nedomnívám, že z té Lisabonské smlouvy je zapotřebí dělat klíčovou věc budoucnosti EU. Ono je to totiž tak, že do ní nainvestovali mnoho politického kapitálu různí čelní evropští státníci a tudíž pád této smlouvy by znamenal také poškození jejich politického kreditu. Proto se kolem ní tak s prominutím vyvádí a já mám pocit, že bychom měli tady ubrat plyn.
Moderátor (Jana Šmídová):
Jana Hybášková také říkala něco v tom smyslu, že na Prahu, na ČR jsou všichni naštvaní. Jak to cítíte vy v poslaneckých lavicích Evropského parlamentu?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Ale no tak Evropský parlament patří institucionálně k významným propagátorům Lisabonské smlouvy proto, to už tady bylo právě paní Hybáškovou řečeno. Lisabonská smlouva zvyšuje pravomoci Evropského parlamentu a já neznám žádnou instituci na světě, která by si s velkou radostí nezvyšovala své vlastní pravomoci. To platí i pro Evropský parlament. Druhá otázka je, jestli je to dobře. Já si myslím, teď řeknu kacířskou myšlenku, jako europoslanec bych to asi říkat neměl, ale já si myslím, že zvyšování pravomocí Evropského parlamentu nemáme zapotřebí. Podle mě Evropský parlament by si velmi dobře vystačil s těmi pravomocemi, které má doposud. Možná by se je měl naučit lépe využívat, ale podle mě není zapotřebí jeho pravomoci navyšovat.
Moderátor (Petr Holub):
A z vašeho pohledu tedy Lisabonská smlouva je dobře, je špatně nebo je to víceméně lhostejné?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Tak podle mě, když to mám říct vašimi slovy, podle mě je špatně. Já patřím k té části ODS, která se s ní neztotožňuje, ale zase jsem nikdy nešel tak daleko, abych vyzýval k jejímu neschválení nebo svržení nebo kvůli tomu vystupoval proti vládě nebo proti premiérovi. Já vím, jak to bylo obtížné to vyjednávání, u jeho části jsem koneckonců sám seděl a v momentě, kdy je na tom podepsán předseda vlády, který je zároveň předsedou mé vlastní politické strany, tak tedy moje míra vnitrostranické loajality mi velí nevystupovat otevřeně a nesnažit se tímto způsobem té vládě nějak podrazit kolena. Ale že bych s tou smlouvou se ztotožnil, to říct nemohu. Ona skutečně má celou řadu problematických míst.
Moderátor (Petr Holub):
A měla by se stát Lisabonská smlouva součástí debaty před volbami do Evropského parlamentu?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Můžeme o ní debatovat. Obávám se, že veřejnost tím asi příliš nezaujmeme, podle všech výzkumů veřejného mínění se zrovna o toto lidé příliš nezajímají. Ale debatovat o tom můžeme, já zrovna dneska prodělám nějakou diskusi, která se toho bude týkat a tak uvidíme, k čemu to povede.
Moderátor (Jana Šmídová):
A v tématu ještě pokračujeme. Vy jste to trošku nakousl. Dá se vůbec předpokládat, že se najde dost senátorů ODS, jenom připomeneme, že ve sněmovně byla Lisabonská smlouva schválena, kteří budou hlasovat proti jejímu schválení? Jana Hybášková, jíž jsme před chvílí slyšeli, v krátkosti říká.
Jana Hybášková, europoslankyně:
Mé informace a ty pochází především z klubu evropských poslanců ODS, se nesmírně liší o tom, kolik skutečně těch senátorů ODS je schopen Topolánek na svou stranu získat nebo ne. A já si myslím, že to má téměř každodenní vývoj, že je to veliký bohužel handl a že v tom handlu samozřejmě velikou roli hraje i Václav Klaus.
Moderátor (Jana Šmídová):
Tak situace na bojišti, tedy v senátním klubu ODS se patrně mění každým okamžikem. Jak to vidíte vy, tu matematiku? Bude to právě český Senát, který nakonec neschválí Lisabonskou smlouvu a kromě Irska budeme jedinou zemí, tím zlobivým žákem Evropy?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Ono to tak úplně není. Ještě potom následuje samozřejmě. . .
Moderátor (Jana Šmídová):
Podpis prezidenta.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Ratifikace prezidentem, tedy podpis prezidenta, což je vlastně dovršení ratifikačního procesu podle mého názoru, i když existují i jiné právní výklady. Pokud jde o Senát nebo senátní klub ODS, já nevím, jak to tam vypadá. Spíš pochybuji o tom, že by teď zrovna Mirek Topolánek měl příliš velkou motivaci k tomu, aby na těch jednotlivých senátorech „seděl“ a přesvědčoval je, aby hlasovali pro tu smlouvu v momentě, kdy jeho vláda ze zcela nesmyslných a malicherných vnitropolitických důvodů padla. Takže měl-li bych k tomu udělat jeden závěr, za stávající situace pravděpodobnost, že Senát Lisabonskou smlouvu schválí se snížila oproti situaci, jaká tady byla před pádem vlády. Já rozhodně nebudu ten, kdo by senátory přesvědčoval, aby hlasovali proti této smlouvě, ale už rozhodně nebudu vůbec ten, který by je přesvědčoval, aby hlasovali pro ni.
Moderátor (Petr Holub):
To se psalo hodně i v zahraničních médiích po pádu Topolánkovy vlády, že hlavním důsledkem může být právě neschválení Lisabonské smlouvy. Tam skutečně vidíte takovou příčinnou souvislost, že když ODS se dostala do potíží s vládou, tak ta motivace poklesla, podpořit Lisabon?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
No tak hlavně my máme usnesení kongresu z loňského roku, které nás zavazuje upřednostnit ty bilaterální smlouvy o radaru nebo tedy o tom protiraketovém obranném systému před Lisabonskou smlouvou. A jak víme, tak ty radarové smlouvy jsou teď lidově řečeno u ledu. ani to, co řekl Barack Obama v Praze a o čem jsme už mluvili, nesvědčí o příliš rychlém postupu v této věci. A každý z těch senátorů má vlastní hlavu, má vlastní rozum a bude se rozhodovat i na základě těchto okolností.
Moderátor (Petr Holub):
A jak by se případně dalo to rozhodnutí proti Lisabonské smlouvě hájit, my bychom asi nemohli skončit s tím, že jsme to tedy neschválili, museli bychom to nějak vysvětlit.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Já myslím, že to bychom vysvětlili velmi jednoduše. Prostě ten Senát je autonomní těleso, u nás probíhá regulérně ratifikační proces a tento autonomní legislativní orgán se z těch a z těch důvodů rozhodl proti. To nezasluhuje nějakého bližšího…, my se nemáme za co omlouvat, jestliže tu smlouvu Senát neschválí. To tak prostě je. Ta smlouva prochází normálním ratifikačním procesem ve všech zemích a stejně jako se Irové nepotřebovali omlouvat za své ne v referendu, tak určitě ani český Senát by se nepotřeboval omlouvat za své případné ne o této smlouvě při hlasování.
Moderátor (Petr Holub):
Tady nejde o omluvy, tady jde spíše o racionální debatu, které by i podle vás byly dobré argumenty, aby ukázaly, že ta Lisabonská smlouva, když zůstane u ledu nebo spadne ze stolu, že to je vlastně správně.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Tak za prvé, už jsem tady některé ty argumenty říkal. Především Evropská unie má svůj smluvní základ, může podle něj fungovat, může podle něj volit do Evropského parlamentu a může podle něj i sestavit novou Evropskou komisi a i legislativně, pokud jde o přípravu evropské legislativy, může fungovat nadále. Dá se dokonce prokázat, že po vstupu nových členských států do Evropské unie, z čehož měla spousta těch starých členů hrůzu, že se dokonce objem evropské legislativy schvalované na evropské úrovni zvýšil, že se nezpomalil, tedy že se nic nezadrhlo. Takže všechny ty argumenty, že bez Lisabonské smlouvy se to zadře a nebude to fungovat, jsou podle mě liché.
Moderátor (Petr Holub):
A teď předsedá Evropské unii Česká republika, během předsednictví se mění premiér, to znamená i předsedající Evropské radě, nemyslíte si, že to je silný argument pro to, zavést Lisabonskou smlouvu, která předpokládá s funkcí jakéhosi evropského prezidenta, byť se mu tedy prezident neříká?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Já mám tady z té takzvané funkce evropského prezidenta, já z toho mám upřímně řečeno trochu, já nechci snad říkat legraci, ale já to teda neberu tak úplně vážně, protože tady se sice zavádí tou Lisabonskou smlouvou jakýsi polopermanentní předseda Evropské rady na dva a půl roku, tedy ne už na půl roku, jako teď, ale na dva a půl roku, ale když půjdeme dál v té úvaze, tak si řekněme, kdo asi tak může být předsedou Evropské rady dva a půl roku. No tak asi to nebude žádný aktivní předseda vlády nebo prezident, protože ten se musí věnovat své domácí agendě a to mu tak maximálně vyhovovalo ta půlroční perioda a po ní ho zase vystřídal někdo jiný. Čili evidentně směřujeme k modelu, kde takovýmto předsedou bude nějaký politik, který už není aktivní, který má něco odslouženo a který už, dejme tomu, je, já nechci říkat na výminku, ale prostě už není aktivním premiérem nebo prezidentem. Je otázka, jakou váhu slovo takového člověka bude mít, jestli to vlastně není jenom nějaká krycí barva pro ty mocenské manévry zase těch velkých států, o kterých jsme tady hovořili a které stejně budou hrát tu důležitější nebo nejdůležitější roli v tom rozhodování v budoucnu. Takže já na tuhle osobu nebo figuru polopermanentního prezidenta evropského nebo teda předsedy Evropské rady řečeno přesněji, nevěřím.
Moderátor (Jana Šmídová):
Takže podle vašeho názoru hlubší integrace přijetí Lisabonské smlouvy ještě zvýší pozici těch velkých hráčů a ti malí jenom tak ostrouhají mrkvičku.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Podle Lisabonské smlouvy, pokud by byla přijata, je to zcela nepochybné. A to je také to, co já té smlouvě vyčítám nejvíc. Mně nevadí nějaký pseudoprezident, mně nevadí nějaký pseudoministr zahraničních věcí, který stejně žádným ministrem zahraničních věcí není, mně vadí na té smlouvě nejvíc, že naprosto revolučním způsobem mění způsob rozhodování v Evropské radě a že zvyšuje vliv a rozhodovací moc čtyř nejsilnějších velkých států v Evropské unii, tedy Německa, Francie, Itálie a Velké Británie, zatímco ta kategorie středně velkých států, včetně České republiky, ztrácí oproti současnému stavu. To si myslím, že je největší chyba té smlouvy a také proto se Česká republika při těch vyjednáváních snažila to změnit, to že jsme neuspěli, to už je druhá věc.
Moderátor (Jana Šmídová):
A hostem Studia Stop je europoslanec Jan Zahradil.
Moderátor (Petr Holub):
Teď proběhla série mezinárodních summitů, bylo to ve znamení boje s ekonomickou krizí, chtěl jsem se zeptat, podle vás jsou zvýšené částky pro Mezinárodní měnový fond a regulační pravidla pro finanční trhy dostatečnými nástroji pro odvrácení krize?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
To nevím, to nám ukáže až budoucnost. Tak určitě jsou to dobře jaksi míněná opatření. Ta struktura těch velkých půjček nebo nalévání peněz třeba do mezinárodního měnového fondu, ta by asi měla být vysvětlena poněkud detailněji, protože se ne tak úplně ví, kolik jakých peněz kam půjde a jestli ty regulace pomohou. Skutečně je v tuhle chvíli těžko soudit. Je tady určitě patrná snaha o nějaké pročištění pravidel fungování finančního trhu o to, aby se tady nehrála taková ta letadla s různými virtuálními aktivy jako doposud, jestli to bude stačit, to skutečně nejsem schopen odhadnout.
Moderátor (Petr Holub):
On se objevil názor v zahraničních médiích, že ten bilion, který byl přislíben na boj s krizí v celém světě, že je ve skutečnosti nízká částka, že to může pomoci v malých zemích typu Rumunska nebo Lotyšska, ale kdyby opravdu nějaká velká ekonomika měla problémy, tak by bylo třeba ještě víc peněz. Měly by státy připravit ještě víc peněz na nalití do konkrétních ekonomik?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Nevím. Myslím, že tohle je záležitost, která řeší až ty následky. My musíme řešit příčiny. Já nevolám po nějaké zvýšené regulaci, ale rozhodně přísnější pravidla a jejich dodržování, pokud jde o fungování finančních trhů tady být musí, protože se ukázalo, že ta současná prostě nedostačují a že příliš riskantní chování těch hráčů a operátorů na finančních trzích, které se tedy rozvinulo v posledních 20, 30 letech nakonec způsobilo celý tenhle ten kolaps.
Moderátor (Jana Šmídová):
Zmiňme se ještě v této souvislosti o českém předsednictví, bývá chválen ministr financí Miroslav Kalousek, nyní v demisi, který údajně zabránil tomu, aby se Evropa soustředila pouze na ochranu zemí eurozóny. Souhlasíte s tím?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Nevím, jestli tohle je ten hlavní jeho zářez na pažbě, ale myslím si, že pan Kalousek sehrál pozitivní roli při vyjednávání na příslušných ministerských radách, ať šlo třeba o úpravy DPH nebo ať šlo o to, třeba jenom o tu terminologii, aby tam nezvítězila nějaká rétorika, která by se přímo oháněla ochranářstvím nebo protekcionismem. Já myslím, že v tomto ohledu lze jeho působení hodnotit kladně, určitě.
Moderátor (Petr Holub):
A nevzniká právě v souvislosti s tím, že část Evropy patří do eurozóny, část ne, dvourychlostní Evropa, protože se jasně říká, pokud by se do potíží dostala země v eurozóně, tak ta může počítat s okamžitou intervencí nejbohatší země, tedy Německa a potom jsou země, které ještě nepřijaly společnou evropskou měnu, mezi nimi Česká republika a na ty se dívá tak jako zpovzdálí, ty kdyby nějakým způsobem zkrachovaly, tak se zase tolik neděje.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Teď otázka je, co je vlastně dobře, jestli tedy v této situaci být v eurozóně nebo být mimo ní. Ono to má obojí svoje plusy a mínusy, ale dvourychlostní Evropa ne že vzniká, ona dávno už vznikla, ona existuje reálně, to není jenom záležitost té společné měny, ale i jiných věcí, třeba i náhledu na to, jak by měla být zajištěna evropská bezpečnost, jak se jednotlivé země staví k zahraniční politice, jak se třeba staví k dalšímu rozšiřování Evropské unie. Tady je zapotřebí si prostě zvyknout na to, že něco jako vícerychlostní Evropa, v tomto případě mluvíme stále o dvourychlostní. Ale já si dokonce dovedu představit vícerychlostní, že pravděpodobně časem nastane, podle mě je to dokonce jedno z možných východisek z té slepé uličky, do které se celá evropská integrace dostala.
Moderátor (Jana Šmídová):
Takže vy to považujete spíše za kladný trend.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Já bych se teď v tuto chvíli zřekl nějakého hodnocení, prostě tak to je. To je realita a my s tou realitou musíme umět nějak nakládat.
Moderátor (Petr Holub):
Vícerychlostní Evropa by se tedy týkala nejen měnové politiky, ta by se teda mohla týkat i bezpečnostní politiky, třeba účasti na nějakých společných vojenských akcí v rámci Evropy?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
To je taky možné, ale já jsem teď měl na mysli především ekonomiku. Už v tuhle chvíli máte v Evropské unii země, které hlasitě signalizují, že by chtěly sjednotit i své daňové soustavy, a dokonce i v oblasti přímých daní, nejenom tedy DPH, kde už to je harmonizováno na evropské úrovni, ale přímé daně a dokonce i pojistné systémy sociální, penzijní a zdravotní. A jsou zase země, které říkají, za žádnou cenu do toho nikdy nepůjdeme, daně musí zůstat v naší kompetenci, kompetenci národních států. Ččili otázka je, jak se to bude vyvíjet dál, jestli ty první země jako budou chtít převálcovat ty druhé, aby do toho s nimi šly taky, anebo ty druhé naopak budou chtít brzdit ty první, aby do toho nešly a podle mě jediná možnost, jak z toho vůbec se dostat ven, je že si to každý udělá tak, jak se mu samotnému líbí. Pokud si Německo s Francií budou chtít zharmonizovat úplně všechny daně, včetně přímých, tak ať to klidně udělají někdy v budoucnu, ale ať nenutí ostatní, aby to dělaly také.
Moderátor (Jana Šmídová):
Ovšem takové země, jako právě Česká republika, která tedy je v srdci Evropy, nemůže se potom nakonec ocitnout na periférii Evropy, že budou rozhodovat vlivní hráči a nás nechají prostě na holičkách a při tom provázání naší ekonomiky s Německem, je to poměrně nebezpečný pokus, není?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Hlavně tady pořád existuje jednotný vnitřní trh a já doufám, že se nerozpadne, že nebude rozparcelován nějakými novými protekcionistickými opatřeními na spousta malých segmentů. Není zapotřebí mluvit hned o periférii, prostě když se někdo nezúčastní nějakého společného opatření, tak na to má právo, třeba teď dokonce v zahraniční politice takové právo existuje, říká se tomu konstruktivní absence a když nesouhlasíte s nějakým většinovým názorem, pokud jde o zahraniční politiku Evropské unie, tak máte právo se toho opatření nebo té linie nezúčastnit, ale nesmíte ty ostatní blokovat a to je podle mě docela rozumné východisko z takové šlamastiky, pokud se vyskytne.
Moderátor (Petr Holub):
A když by tedy vznikly ty dvě rychlosti, my bysme byli tedy v té druhé, tak nešlo by to nazvat i tak, že se vlastně staneme občany Evropské unie druhé kategorie, či zemí druhé kategorie, nakonec jsme zažili něco teď podobného, když se začalo říkat střední a východní Evropa je na pokraji ekonomického krachu, nehrozí tedy, že by v důsledku tohoto vývoje jsme skutečně byli lidmi, či zemí druhé kategorie?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Zase už ten termín druhá kategorie, ten sám o sobě implikuje, jako že je to něco méněcenného, že je to něco míň, než ta první kategorie. Já bych nepoužíval tenhle termín, stejně jako se bráním termínu periférie, který taky vytváří takové nepěkné souvislosti. Měli bychom mít možnost se některých těch opatření, pokud s nimi nebudeme souhlasit, nezúčastnit a měli bychom mít možnost si to sami před sebou obhájit, ale to není žádná snaha se zařadit do tábora méněcenných nebo do druhé kategorie, prostě myslíme-li si, že to nebo ono pro nás není výhodné, měli bychom mít právo se toho nezúčastnit.
Moderátor (Petr Holub):
On ten problém je možná ještě hlubší, když se na nás teď dívali jakoby na tu méně stabilní část Evropy, tak ono to mělo i racionální podklad. My jsme totiž jednou z těch zemí, která musí spoléhat na zahraniční investice, které z větší části přicházejí právě od těch zemí z první kategorie. Není nakonec pro nás lepší, že se budeme tvářit co nejvíc jako součást té první rychlosti, něco podobného jako dělají Slováci?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
To samozřejmě je možná strategie, je to jedna z možných strategií, ale určitě není jediná. A já myslím, že v některých věcech bychom měli mít právo říci takzvaně své. Když to vrátím zpět na tu aktuální problematiku té radarové základny, tady přeci bylo jasné a bylo čitelné, že celá řada zemí Evropské unie, členských zemí Evropské unie s tím nesouhlasí a já mám pocit, že s tím nesouhlasily z určitých velmi konkrétních důvodů, totiž uvědomily si a zejména někteří ti velcí hráči, že pokud tady ta základna vznikne, takže nás to nějakým způsobem vytáhne někam výš v tom postavení na mezinárodní scéně, že nám to dá lepší status, asi to z nás neudělá velmoc, ale udělá to z nás váženějšího partnera na mezinárodní scéně. Čili tohle konkrétní opatření, pokud jsme ho prosazovali a pokud jsme podporovali výstavbu radaru v České republice, tak bylo také vedeno tím, abychom se posunuli někam do srovnatelné a nebo možná dokonce vyšší kategorie, než ve které jsou některé ty staré členské země.
Moderátor (Petr Holub):
Takže my, když si udržíme autonomii, například i ve vojenských otázkách nebo v měnových otázkách, tak tím vlastně můžeme získat určitou konkurenční výhodu.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Určitý bonus třeba. Vezměte si, jaká by byla situace, kdyby Evropská unie nám mohla nějakým hlasováním většinovým zakázat, abychom se Spojenými státy vůbec vyjednávali o té radarové základně. To je tedy situace, kterou já bych si nepřál, protože to by bylo něco, kdybychom absolutně ztratili možnost rozhodovat sami o sobě bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní.
Moderátor (Petr Holub):
Kdybych byl na vaší straně, tak bych třeba připomněl vyřízení amerických víz nebo jejich zrušení. . .
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Ta druhá věc, přesně, ano. Postupovali jsme trochu jaksi autonomně, zase se to nelíbilo celé řadě našich evropských kolegů a partnerů, kteří prosazovali celoevropské řešení, ale Spojené státy nechtěly to celoevropské řešení, ty byly rozhodnuty vyjednávat bilaterálně s jednotlivými členskými státy, takže proč bychom na tuto variantu nešli, když výsledkem nakonec bylo to, že ta vízová povinnost zmizela.
Moderátor (Jana Šmídová):
Ještě je tady tedy jeden aspekt celé té záležitosti, kdybychom postupovali společně s Polskem, tak by to byl bonus na druhou, Polsko je regionální mocnost, takže možná to je také jedna z cest, nikoliv jenom „národní zájmy“, ale určité silnější regionální aspekty celé té věci.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
To nepochybně tady v tom konkrétním příkladě Polska, to je nepochybně pravda. To, že to nebyla jenom záležitost Spojené státy – Česká republika, ale že v tom ještě bylo to Polsko, tak tomu ještě dávalo další, daleko důležitější dimenzi.
Moderátor (Petr Holub):
A v čem by se nám to mohlo, toto autonomní postavení v nejbližší době ještě vyplatit?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Tohle je podle mě asi nejdůležitější věc. Podle mě bychom měli mít jednoznačný zájem se zařadit mezi ty země, které si nepřejí unifikaci daňových soustav a těch sociálních a jiných systémů, které jsou placeny z veřejných rozpočtů prostě proto, že by to pro nás znamenalo zvýšení veřejných výdajů a nebo také zvýšení daňové zátěže a na tom podle mě země, jako Česká republika zájem mít nemůže.
Moderátor (Jana Šmídová):
A naším hostem je občanskodemokratický europoslanec Jan Zahradil, s nímž teď míříme ke strategii před volbami do Evropského parlamentu a ptáme se, jakým programem chcete oslovit voliče v evropských volbách, má smysl hovořit o tom, jak je přínosná či nebezpečná další integrace do Evropské unie a zajímá to někoho? Vy jste sám řekl, že Lisabonskou smlouvu, jejími klady a zápory voliče nijak zvlášť neohromíte.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Nalijme si čistého vína, evropskými tématy nebo čistě evropskými tématy se opravdu příliš mnoho voličů oslovit nedá. To jsme si vyzkoušeli nejenom my, ale vyzkoušeli si to jiné strany v Evropě. Ty evropské volby jsou tím poznamenány co do účasti. Víme dobře, že ta účast je vlastně vždycky nižší, když vynechám země, kde je volební účast povinná, jako třeba, tuším, Belgie, tak volební účast ve volbách do Evropského parlamentu se trvale snižuje. Navíc jsme právě v té ekonomické recesi, takže lidé se určitě budou zajímat spíš o to, jaká vnitropolitická a domácí opatření ta která strana nabízí, třeba zrovna v boji s tou ekonomickou recesí, než čistě o témata evropská. Nějaký tedy evropský prostor nebo evropskou kapitolu ten náš program určitě mít bude, ale stejně tak budeme využívat toho, co ta vláda, byť už je v demisi, dělala doposud, tedy těch opatření na boj s ekonomickou krizí, to je nepochybné.
Moderátor (Petr Holub):
Vaším hlavním soupeřem je pochopitelně Sociální demokracie, jejím lídrem je Jiří Havel, který je ekonom, takže vy se s ním pustíte do křížku v ekonomických otázkách?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Když to bude nutné, tak ano. Ale samozřejmě já nejsem autorem ekonomického programu ani ODS, ani vlády. Já budu vycházet z toho, co dělala vláda, co chtěla prosadit a co by ještě byla bývala prosadila, kdyby k tomu byla měla možnost.
Moderátor (Jana Šmídová):
Takže v tom boji, v té konfrontaci s ČSSD půjdete na tu negativní kampaň, ostatně ty vaše stránky jsou docela kontroverzní a jsou hodně zaměřeny na kritiku opozice. Je to vaše strategie toto?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
A jsou taky hodně navštěvovány, bych měl dodat, takže je vidět, že tahle strategie funguje, že se prostě negativní kampaně bát nemáme.
Moderátor (Jana Šmídová):
Návštěvník ale není ještě volič.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
To je pravda, ale je to aspoň člověk, který má o to zájem a z toho se pak může lehce stát volič. Negativní kampaň určitě není jediný prostředek, vždycky je zapotřebí představit něco vlastního, pozitivního a my se k tomu chystáme. Teď bohužel, jakkoli jsme to chtěli už v tomto týdnu odstartovat, tak jsme celou tu věc trochu zmrazili, asi i jiné politické strany to udělaly, protože média a veřejnost teď mají jiné starosti, spekuluje se o nové vládě, kdo v ní bude, kdo v ní nebude, jaký bude mít program, takže my o nějakých, dejme tomu, plus, mínus deset, čtrnáct dnů představení toho programu odložíme.
Moderátor (Petr Holub):
Takže hlavní heslo či hlavní téma od vás ještě neuslyšíme.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Hlavní heslo máme, hlavní téma také máme, ale až bude čas, tak to oznámíme.
Moderátor (Petr Holub):
Vy jste a bylo to také vlastně nedlouho před evropskými volbami, spolu s Britskou konzervativní stranou vystoupili z klubu Evropské lidové strany v Evropském parlamentu, proč jste to udělali?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Za prvé jsme ještě formálně nevystoupili. My formálně vystoupíme až 12. července, protože tehdy teprve končí ten mandát těch starých europoslanců. A udělali jsme to z jednoduchého důvodu. My jsme už dlouho dopředu, už několik let jsme připravovali projekt vzniku vlastní frakce, protože v té eurolidovecké frakci se nám zase až tolik nelíbí a teď konečně jsme se dostali do situace, kdy můžeme splnit všechna kritéria, která jsou k tomu nezbytná, tedy nejenom počet poslanců, ale hlavně počet národností, což bylo kritérium, s kterým jsme vždycky měli problémy. Já z toho mám radost, protože ten Evropský parlament potřebuje trochu zatřást, tam to politické prostředí je velmi jaksi strnulé, ono je postaveno na jakémsi půdorysu nějaké buďto, já bych řekl, tiché velké koalice nebo opoziční smlouvy dokonce, bych si troufl říci, mezi evropskými lidovci a evropskými socialisty, kteří si tam tu moc a vliv porcují vždycky na každé to volební období a to podle mě potřebuje změnu.
Moderátor (Petr Holub):
Ale na druhé straně, nebudete marginálním uskupením, budou tam sice britští konzervativci, ale pak už tam jste jenom vy a v podstatě. . .
Moderátor (Jana Šmídová):
Kolik vás bude například?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Teď to máme spočítáno, že bychom mohli začínat na nějakých 60, 70 členech, což pokud se podaří, by mohla být čtvrtá, anebo dokonce i třetí nejsilnější frakce v Evropském parlamentu.
Moderátor (Jana Šmídová):
A z Evropského parlamentu zpátky domů. Na pravé straně politického spektra bude před volbami hodně těsno, voliče ODS chtějí přebrat hned dvě euroskeptické formace – Libertas.cz europoslance Vladimíra Železného a lídra Vlastimila Tlustého a také nově vzniklá Machova Strana svobodných občanů. Takže nebojíte se, pane Zahradile, že vám zmíněné strany přeberou jak voliče, tak některé poslance a význačnější straníky. K Železnému šel ještě další váš exposlanec pan Schwippel, jak to bude dál ten vývoj, bojíte se těch dvou stran? Vy jste ostatně se poměrně ostře ohradil ve svém tiskovém prohlášení k aktivitám Vladimíra Železného, které vás, když to řeknu úplně prostě, víceméně obvinil z toho, že v Evropském parlamentu nic neděláte, nakonec i ty dvě malé strany vznikající už se stačily pohádat o Klausovo dědictví a jeho děti a podobně, takže jak to tam nakonec bude na té pravé straně politického spektra?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
To se musíme zeptat jich. Já jsem také zaznamenal, že už se mezi sebou hádají a já myslím, že na tom to začalo a na tom to také skončí. Já se toho tedy opravdu nebojím. Co mě mrzí, že třeba Vladimír Železný, se kterým já jsem vždycky v Evropském parlamentu vycházel docela dobře, myslím tím i osobně, tak najednou začíná používat nefér útoky a dopouští se nepravdivých tvrzení. On velmi dobře ví, kdo co v Evropském parlamentu dělal nebo nedělal, takže to mě zamrzelo. Je to o důvod víc, abychom tedy se snažili tomu čelit nějak korektně a já bych si těchto malých stran moc nevšímal. Mě to opravdu nijak zvlášť nevzrušuje, podle mě jsou to generálové bez vojska a je to spíš takový úkaz té nepolitické politiky minulosti, prostě stranu nemůžete založit od zeleného stolu někde v kavárně, když chcete mít stranu s celostátní působností, musíte mít členskou základnu, musíte mít profesionální aparát a musíte mít peníze. A tyhlety straničky podle mě nemají ani jedno, ani druhé, ani třetí, takže já se toho opravdu neobávám.
Moderátor (Petr Holub):
Ony ale sledují strategii, která se vlastně vyplatila už před jinými evropskými volbami, že vznikly těsně před volbami, zvolily nějaké snad chytlavé téma, teď se ještě obracejí o podporu k prezidentu Václavu Klausovi. To podle vás tedy není dobrá strategie, vy sám se nebudete o podporu k panu Klausovi obracet?
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Tak je otázka, jestli by pan prezident v této situaci ODS nějakou podporu vyslovil. Ale to já řešit nehodlám. Možná i on sám v tuhle chvíli přemýšlí a já mu do hlavy nevidím, samozřejmě, ale že přemýšlí, jestli to bylo tak úplně rozumné některému z těchto subjektů vyslovit podporu, když ani oni sami nejsou schopni se mezi sebou dohodnout na nějakém společném postupu. Čili z těchto důvodů já to opravdu jako riziko neberu, je to takový předvolební kolorit a já se těchto malých stran opravdu nebojím.
Moderátor (Jana Šmídová):
Říká host předvelikonočního Interview Studia Stop, europoslanec za ODS Jan Zahradil. Děkujeme za vaše informace, účast, názory, prognózy a zase někdy na shledanou.
Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS:
Děkuji za pozvání, na shledanou.
