Zahraniční politika před volbami přitvrdila. Nedávno ministr Svoboda dokonce ohlásil, že navrhne vládě zavést víza pro Kanadu. Určitě je třeba vytvářet atmosféru soustavného tlaku, který může názory druhé strany posunout a pozměnit. V tomto směru nelze ministru zahraničí zatím mnoho vytknout. Vzhledem k tomu, že se našimi případnými vízy pro Kanadu bude muset zabývat i EU, vyzkoušíme si také v praxi, jaká je skutečná úroveň tolik vzývané solidarity mezi evropskými zeměmi. Ani to není špatně.
Pochyby přicházejí až při bližším pohledu na chování vlády v podobných případech. Když Německo a Rakousko prodloužily zákaz vstupu českých občanů na svůj pracovní trh o další léta, ministr mlčel jako ryba. Novou směrnici EU o službách, která řadu našich podnikatelů nechá stát před branami jednotného trhu, premiér dokonce poslušně odkýval. Naproti tomu dupnout si na Kanadu moc nestojí, vždyť u nás nepatří mezi klíčové investory. Naskýtá se tak otázka, zda spíš než o princip nejde jen o laciné předvolební ukazování svalů.
