Budoucnost Polska je prý velmi pochmurná. Alespoň tak to vidí europoslanec Rouček po parlamentních volbách, v nichž polská pravice přesvědčivě smetla sociálně-demokratickou levici (Právo 29. 9.). Ano, takový scénář se naší ČSSD vskutku nehodí do krámu. Právě teď dělají, co mohou, aby se co nejvíc přiživili na výkonu německého kancléře Schrödera, který v kampani stáhl dvouciferný náskok svých oponentů na necelé jedno procento.
Rouček líčí Polsko jako zemi, kterou v čele s pravicovou vládou čeká postupný návrat téměř do temného středověku. Ponechme teď stranou fakt, že tak uráží suverénní rozhodnutí polských voličů. Rouček se ale z polských voleb snaží vyvozovat paralely pro situaci v ČR. Dramaticky vyzývá ODS, aby se od polské pravice distancovala – jinak prý se ocitne v podezření, že hodlá zavádět povinnou výuku náboženství nebo zakazovat interrupce.
Mohu pana Roučka uklidnit, nic takového se nechystá. Česká pravice vychází z vlastních, českých, sekulárních a liberálních tradic. Respektujeme však, že v jiných zemích je tradice odlišná. Paralela mezi českou a polskou pravicí neplatí, neplatí však ani mezi ČSSD a SPD. Vždyť Jiří Paroubek je pouhou Schröderovou karikaturou a němečtí sociální demokraté na rozdíl od svých českých kolegů nepáchnou korupcí a finančními skandály.
Mohu ovšem stejně tak pana Roučka ujistit, že budeme s polskou pravicí spolupracovat tam, kde se naše programy prolínají. To je ostatně zřejmě ten pravý důvod Roučkovy nervozity. Nejde o nic jiného než o evropskou integraci. Poslanec Rouček se přece hlásí k hnutí evropských federalistů, jejichž cílem je vybudování jednotného evropského superstátu a kteří viděli „euroústavu“ jako pouhý první krok na této cestě. Federalisté ale utrpěli v posledních měsících několik tvrdých úderů.
Především šlo o krach již zmíněné „euroústavy“. Dále o (také již zmíněný) volební pat v Německu, který vytváří novou situaci: Německo těžko bude mít dost síly k dalšímu prosazování federalistického integračního modelu (v Německu vzniklého), vytvoří se tedy prostor i k uplatnění jiných, doposud potlačovaných představ o evropské integraci. A konečně je to vítězství polské pravice, kterou lze charakterizovat jako suverenistickou. Nová polská vláda – stejně jako příští vláda ODS – bezesporu nebude pokračovat v laciném výprodeji svých pravomocí do Bruselu, jako to zatím doposud činily všechny vlády ČSSD na pokyn Socialistické internacionály. Každý takový krok budeme vážit na lékárnických vahách a s ohledem na to, zda prospívá, či naopak škodí tomuto státu.
Paradigma evropské integrace se definitivně mění a federalisté typu pana Roučka by si na to měli zvyknout, bez teatrálních reakcí a bez nálepkování jiných názorů jako „protievropských“. Na evropskou integraci tito lidé opravdu patent nemají. Naštěstí.