Na zastánce euroústavy je po francouzském a nizozemském referendu žalostný pohled. Politici, kteří do euroústavy naprojektovali a nainvestovali své politické ambice a kapitál, zjevně nehodlají uznat svou porážku. V tom jim sekunduje vlivná administrativněúřednická lobby těch, kteří se až doposud „živili Evropou“ a kteří si slibovali od euroústavy rozšíření svého operačního prostoru. Výsledkem je bezradnost, zmatek a hysterie. A přitom se nic hrozného zatím nestalo: EU přece funguje beze změny na stávajícím smluvním základě, podle něhož jsme do ní vstoupili i my. Nebyla poražena evropská integrace, pouze jedna konkrétní představa o ní. Nejdůležitější je nyní postupovat podle platných evropských smluv, aby EU i nadále zůstala důvěryhodným právním společenstvím. Nejhorší, co by se mohlo stát, by bylo účelové ohýbání právního rámce ve snaze prosadit ratifikaci euroústavy za každou cenu. Bohužel se zdá, že právě k tomu se někteří chystají.
Euroústava je bez nejmenších pochyb právně neplatná. Evropská komise mi před časem potvrdila v odpovědi na mou interpelaci, že, cituji: „Na základě článku 48 Smlouvy o Evropské unii a článku IV-447 Smlouvy o Ústavě pro Evropu, nevstoupí Smlouva o Ústavě pro Evropu v platnost, pokud nebude ratifikována v jednom z členských států.“ To se již stalo ne v jednom, ale dokonce ve dvou státech. Proč tedy pokračovat v ratifikaci dokumentu, který stejně nemůže vstoupit v platnost, protože tomu brání francouzské a nizozemské ne? Odpověď je nasnadě a je více než nedůstojná: další ratifikace sice nemá žádný právní význam, ale má posloužit jako nástroj psychologického nátlaku na „neposlušné“ země, které snad postupem času „změknou“ a referendum si pak pěkně zopakují, tentokrát se „správným“ výsledkem. Takovou nehoráznost se i její zastánci bojí říci nahlas, aby proti sobě Holanďany a Francouze ještě víc nepopudili. Proto se oficiální zdůvodnění k pokračování ratifikace hledá v jednom z protokolů k návrhu euroústavy, v němž se praví, že pokud do dvou let ratifikují euroústavu 4/5 členských zemí, bude se Evropská rada zabývat situací tam, kde ještě k ratifikaci nedošlo (neboli „vznikly potíže“). Vyjádřil se tak např. bývalý eurokomisař Telička (MFD 1. 6.), na tuto argumentaci přistoupil i premiér Paroubek. Jde však o pouhé matení veřejnosti – právě proto, že citované ustanovení je součástí v tuto chvíli neplatného dokumentu. Není tedy právně závazným návodem k dalšímu postupu, ale pouze právně nezávaznou politickou deklarací.
Je to naivní a zároveň nebezpečné. Opravdu si někdo myslí, že podobné triky jsou s to oživit již mrtvou smlouvu? Opravdu si někdo myslí, že budoucí uspořádání EU lze postavit na obcházení platného práva EU – jinými slovy na podfuku? Opravdu si někdo myslí, že to takhle může a bude fungovat? Jediné, čeho se tak dosáhne, bude podrytí právního základu EU, které může vyústit v erozi celého evropského integračního procesu. Uvědomují si zastánci výše uvedeného postupu, s čím si zahrávají? Nebo signál z Francie a Nizozemska ještě nepochopili? V tom případě by se měli rychle probrat a vyrovnat se s realitou. Měli by uznat, že euroústava byla slepou cestou, kterou je třeba opustit. Výzvy soudobého světa i rozmanité a protichůdné zájmy stále rostoucího počtu členů EU vyžadují nová, pružnější východiska evropské spolupráce. Nebojme se je hledat. Dosavadní unifikační šablona se pádem euroústavy definitivně vyčerpala.
