Sedmnáct dní po stanoveném termínu mi Evropská komise konečně poslala odpověď na mou interpelaci.
Polykám skutečnost, že jako poslanci českého sněmu mi česká vláda, ať už Zemanova nebo Špidlova, vždy odpověděla na mé interpelace včas. To není v tuto chvíli to nejdůležitější.
Tázal jsem se komise na další postup v případě, že některá ze zemí neratifikuje tzv. evropskou ústavu (ať již v referendu nebo parlamentní cestou). Nezajímaly mne však politické spekulace, ale pouze možnosti, které nabízí evropské primární právo. Evropská komise je jeho „strážcem“, má dbát na to, aby se evropské smlouvy dodržovaly. Proto byla její odpověď důležitá.
Komisařka Wallströmová mi za komisi potvrdila to, co jsem si stejně myslel: pokud byť pouze jediná země odmítne euroústavu ratifikovat, současné znění evropských smluv neumožní, aby vstoupila v platnost. To je důležité sdělení. Stávají se tak nepravdivými nejrůznější spekulace, že jedna země nemůže ratifikaci zablokovat nebo že dokonce ústavní smlouva bude platit jen pro ty země, které ji schválily, a ostatní budou „mimo hru“.
Je zarážející, že dokonce i předseda Evropské rady, lucemburský premiér Juncker se dopustil podobných tvrzení v rozhovoru pro český tisk. Těžko přitom věřit, že by vysoce postavený evropský politik nebyl znalý základních právních předpisů EU. Protože pan Juncker není jediný evropský politik, který takto hovoří, lze se pouze domnívat, že jde o velmi specifickou součást přesvědčovací kampaně pro přijetí euroústavy (a to doslova za každou cenu?).
Neméně důležité je i druhé sdělení komise na mou interpelaci. Potvrzuje se v něm, že primární právo neumožňuje žádný sankční postup proti zemím, které ústavu neratifikují. Ti, kdo vyhrožují a straší jakýmsi blíže neurčeným postihem ČR v případě, že by neratifikovala ústavu, se tedy chovají jako obyčejní vyděrači českého veřejného mínění. Zřetelně projevený negativní postoj k euroústavě – jasné NE tomuto dokumentu – tedy nezahání ČR do žádné izolace, ani neškodí zemi, jak tvrdí zcela účelově čeští i evropští eurofederalisté a zastánci euroústavy.
Nespekuluji vůbec o situaci, že by se EU začala chovat v rozporu se svými vlastními právními předpisy a místo nich zvolila cestu politického či mocenského nátlaku vůči „neposlušným“ zemím. To totiž nepovažuji vůbec za možné. Do EU jsme vstupovali jako do společenství, kde platí a dodržují se smlouvy, které nastolují stejný právní rámec hry pro všechny členy bez ohledu na jejich velikost a počet obyvatel.
Pokud by snad toto naprosto klíčové a základní pravidlo EU mělo kvůli přijetí euroústavy přestat platit, znamenalo by to jediné – konec Evropské unie jako právního prostředí. V takovém případě by ale stejně nebylo příliš o co stát.
