Dámy a pánové,
když jsme se zde sešli před rokem, byly práce na zahraničně-politické koncepci ODS v plném proudu. Po svém dokončení a schválení ve stínové vládě byla 1. listopadu loňského roku zveřejněna pod názvem „Národní zájmy v reálném světě“. Chci z tohoto místa ještě jednou poděkovat všem, kdo využili nabídky se na ní aktivně podílet, především mnohým členům zahraniční komise, ale i řadě dalších. Koncepce je Vám k dispozici jak ve fyzické podobě, tak v podobě elektronické (např. na webových stránkách ODS nebo mých) a výtah z ní máte i v materiálu, který jste dnes obdrželi. Proto zdůrazním jen několik klíčových bodů.
Bodem číslo jedna je „národní stát a národní zájem“.
Tyto zcela běžné politické, nikoliv etnické kategorie se dnes staly u nás téměř neslušnými. Přitom nikoliv nadnárodní entita, ale suverénní národní stát je základním aktérem systému mezinárodních vztahů. Toto viditelně platí i v dnešním světě, přes jeho rychlé změny a ekonomickou globalizaci. Žádný národní stát na světě neváhá formulovat a hájit svoje národní zájmy politické, ekonomické i bezpečnostní (dnes to vidíme velmi dobře např. při mezivládní konferenci o budoucnosti EU). Totéž platí i pro české národní zájmy, které jsou explicitní součástí koncepce ODS.
Bodem číslo dvě je „realismus“.
Realismus je názorová škola, která vidí mezinárodní prostředí takové, jaké ve skutečnosti je, nikoliv takové, jaké by „mělo být“. Realismus si uvědomuje křehkou stabilitu systému mezinárodních vztahů, počítá s růzností a střetáváním reálných zájmů jednotlivých „hráčů“ v tomto systému (nadnárodních organizací, národních států, jednotlivých politických sil). Ani jinak impozantní celosvětové trendy konce 20. století nepovažuje realismus za důvod k novým utopiím a novým sociálně-inženýrským vizím světového uspořádání.
Stavím se proto za důsledně realistickou, praktickou a střízlivou českou zahraniční politiku – bez sebestředných spasitelských komplexů a bez planého, kýčovitého moralizování, které jsou v ní doposud přítomny.
Bodem číslo tři je „transatlantická vazba“.
Je třeba stále znovu zdůrazňovat nezbytnost udržení transatlantické vazby, především ve chvíli, kdy to – s výjimkou ODS – žádná jiná politická síla u nás nedělá (o Evropě nemluvě). ODS chápe zcela mimořádné postavení USA v současném mezinárodním uspořádání, americká přítomnost v Evropě v rámci NATO je pro nás dlouhodobě nezbytnou podmínkou evropské bezpečnosti a stability.
Odmítám náznaky ekonomického, politického, kulturního nebo dokonce bezpečnostního vymezování Evropy proti USA, které se v poslední době objevují. Naopak, perspektiva budoucích transatlantických vztahů leží v jejich rozšíření z bezpečnostní oblasti i na ekonomickou a politickou.
Bodem číslo čtyři je „evropská integrace“.
Jsme zastánci vstupu ČR do EU v souladu s míněním drtivé většiny našich voličů. Formulovali jsme také svoji představu EU, kterou chceme prosazovat po našem vstupu.
Naší představou je unie národních států, založená na dobrovolném partnerství, jejímž jádrem nadále bude jednotný trh, zatímco v ostatních oblastech (zahraniční a bezpečnostní politika, justice a vnitro) bude existovat pružná, flexibilní struktura.
Naší představou není federalistická nadnárodní struktura, ani tzv. „Evropa regionů“ bez zřetelně vymezené státnosti, ani gigantický stroj na přerozdělování, založený na fiskální, daňové a sociální unifikaci.
Současný vývoj v Evropské unii je mimochodem příkladnou ukázkou politiky realismu a hájení národních zájmů členských států, ač jsme přesvědčováni o opaku. Jasně se ukazuje, že rok 2003 – účelově stanovené datum našeho vstupu – je nereálný. To jsme zde koneckonců říkali už před rokem. Navíc se objevuje nebezpečí tzv. „druhořadého“ členství, tedy, že nám bude nabízen vstup do EU za cenu našeho dlouhodobého vyloučení z některé(-ých) ze čtyř základních svobod EU. Připomínám, že ODS vždy upřednostňovala kvalitu našeho členství před rychlostí.
Tyto skutečnosti je třeba vzít v úvahu, až budeme hovořit jak o načasování referenda o vstupu, tak o formě otázky v referendu.
V souvislosti s evropskou integrací chci zmínit ještě jednu věc, která se týká našich dvou sousedů – Rakouska a Německa. Je znepokojivé, že v obou těchto zemích stále existují politické síly, které chtějí otevírat události, spojené s koncem války (mám na mysli známou záležitost s dekrety prezidenta Beneše). Ještě znepokojivější je, že tyto problémy chtějí přenášet na evropskou úroveň a podmiňovat jimi náš vstup do EU. Česká republika chce do Evropské unie, ale jistě ne za cenu vydírání a přepisování vlastní historie. Česká zahraniční politika musí začít v této věci vystupovat aktivně a ne reaktivně, musí upozornit na to, že jakékoliv zpochybnění poválečného evropského uspořádání je zpochybněním celého základu, z nějž vyrostla mj. i dnešní Evropská unie.
Mimochodem, právě na Rakousku se ukazuje, že ne vždy jsou naše národní zájmy totožné se zájmy EU. Právě nyní bychom potřebovali s Rakouskem jednat a dovést tato jednání k výsledkům. Česká vláda místo toho slepě kopíruje nesmyslnou evropskou politiku izolace Rakouska, která nám nic nepřinese.
Posledním bodem, který chci zdůraznit, je rostoucí význam mimoevropského rozměru soustavy mezinárodních vztahů. ODS si uvědomuje, že svět není pouze Evropa, ale také Asie, Afrika, Latinská Amerika a s tímto aspektem ve své koncepci rozhodně počítá.
Dámy a pánové,
jistě i nadále budeme od našich oponentů slýchat poznámky o údajně extrémní, nacionalistické, antievropské straně ODS. Je to ubohý výraz chudoby jejich politického arzenálu, pokud ne vůbec celkové chudoby ducha.
Já Vás naopak ujišťuji, že ODS je standardní a etablovanou stranou evropské i světové politické scény, resp. jejího liberálně-konzervativního proudu a program ODS tomu zcela odpovídá.
Ujišťuji Vás také, že stínová koncepce zahraniční politiky je brána vážně a že se s ní v odborných a politických kruzích počítá.
A konečně Vás ujišťuji, že ODS je připravena a i po příštích volbách bude připravena převzít zodpovědnost za chod resortu zahraničních věcí a za českou zahraniční politiku.
Děkuji vám, dámy a pánové za pozornost.
