Deník MF Dnes citoval váš plán zajímat se v zahraniční politice o potlačovaná lidská práva, jen když to bude pro Česko politicky či ekonomicky výhodné. Mluvíte za celou ODS? V Modré šanci totiž není o něčem takovém řeč. V Modré šanci to je, jen v jiné formě. MF Dnes mě necitovala přesně. Řekl jsem, že bychom se měli primárně zajímat o ty země, jejichž stabilita je pro nás životně důležitá. Mám tím na mysli hlavně země, které sousedí s Evropskou unií. Ukrajina, Bělorusko, Turecko, země na Blízkém východě a v severní Africe, Irák. Proč ale třeba Barma? Tam žádný klíčový zájem nevidím. Zato u Kuby to pomůže našim vztahům s USA.
Jak byste se rozhodl u Súdánu, kde naše angažmá vztahy s žádnou velmocí nevylepší? Pomoc pro Súdán organizuje Evropská unie. Nevím, jestli něco dělá naše vláda. Ale když nejde o český zájem, tak bychom se měli angažovat v rámci EU.
Jak chcete měřit onu výhodnost? Výhodné je pro nás snažit se dosáhnout stability v zemích, které mohou bezprostředně ovlivňovat prostředí v EU. Jestli má být Unie stabilní, tak musí být obklopena zeměmi, které budou bezpečné a prosperující.
Uplatnil byste taktiku výhodnosti na země postižené tsunami? To je jiná otázka, tam jde o přírodní katastrofu nevídaného rozsahu.
V Modré šanci říkáte, že zahraniční politika ODS je inspirována myšlenkami některých diplomatů, analytiků a politiků. Kdo je to? Řeknu vám jen některá jména. Spolupracuji s Tomášem Pojarem ze Společnosti Člověk v tísni, některé jeho poznámky byly velmi cenné, nebo s Petrem Robejškem, s nímž se dvakrát do roka sejdu a mám ho jako inspirační zdroj. Je mi blízká jeho představa realistické zahraniční politiky. Z lidí, o nichž se dá říci, že o sobě víme, mohu jmenovat Alexandra Vondru. V roce 2002 jsem ho oslovil, zda by se mnou nešel na ministerstvo, pokud bychom vyhráli volby, a on neodmítl.
