LN: Do jaké míry bude na kongresu tématem Evropská unie? Rozhodně se o ní bude debatovat, ale nebude to dominantním tématem. Tím má být konsolidace.
LN: Je ODS jednotná v názorech na evropskou integraci či ústavu? Nemáme žádné zásadní názorové rozdíly. Například s panem Topolánkem se naprosto shodujeme. Několikrát jsem ho zažil hovořit se zahraničními delegacemi a razance a přímočarost, se kterou vysvětloval náhledy ODS na evropskou integraci, byly pro mě odzbrojující.
LN: Souhlasíte i s tím, co říká prezident Václav Klaus? Mně se líbí, co dělá pan prezident. Kdysi dávno jsem napsal článek, že by teď v nové funkci mohl působit jako katalyzátor krystalizující kolem sebe odlišné názory na evropskou integraci, než je ten převládající federalistický. Teď to konečně začíná dělat. V tuto chvíli je tato myšlenka jedním z jeho hlavních témat. Jsem přesvědčen, že by to měl dělat i nadále, protože je to velmi prospěšné i pro Evropu.
LN: Takže souhlasíte s prezidentem ve všem, nebo s ním v některých věcech nesouhlasíte? V akademickém pojetí má naprostou pravdu. Určitě je tady ale druhá věc, do které se Klaus možná záměrně nepouští. Je to otázka real politiky. Je tady určitá konstrukce, která má celou řadu nedostatků a musí být kritizována. Nicméně ve světě real politiky zjistíte, že mocenské prostředky začínají přesahovat vaše možnosti obrany proti tomu. To je případ evropské ústavy. Už slýcháme poloskryté výhrůžky, že ten stát, který ústavu neschválí, bude z EU vypuzen, či že je to jedno, protože to ostatní stejně uvedou v platnost, ať se mu to líbí nebo ne.
LN: Prezident například napsal: K mé velké lítosti noví členové ze střední a východní Evropy do EU žádnou důležitou změnu nepřinesli a ani nepřinesou, protože se v mezidobí mezi pádem komunismu a vstupem do unie – stihli nakazit stejným virem. S tím také souhlasíte? Je to pravdivé do té míry, že se nejedná o nákazu virem, ale že jde o to, že se celá řada zemí přizpůsobila mocenským poměrům, které jsou uvnitř EU. Státy poznaly, že pro ně bude pohodlnější se přizpůsobit a svézt se s hlavním proudem, než se pokoušet konstruovat nějakou alternativu. Zažívám to na vlastní kůži v Evropském parlamentu. Třeba případ maďarského komisaře Kovácse. Napřed se skupina maďarských poslanců rozhodla stoprocentně kvůli nesouhlasu s ním hlasovat proti celé komisi. My jsme jim solidárně středoevropsky spolu s Polskem slíbili podporu. Ale potom samozřejmě první, kdo změnil názor, byli Maďaři, protože na nich přes víkend zapracovali ostatní, zejména zástupci velkých států.
