Následující rozhovor patří stínovému ministru zahraničí za ODS, evropskému poslanci Janu Zahradilovi. Dobrý den.Dobrý podvečer.
Co, že nejste v Bruselu nebo ve Štrasburku?Už jsem se vrátil. Já jsem tam byl do včerejška a tam ty pracovní dny ať už výborové nebo plenární končí zpravidla ve čtvrtek.
Kolik času tam obvykle trávíte v měsíci?Z měsíce takových zhruba patnáct dní. Z každého týdne tak tři až čtyři dny v Bruselu nebo ve Štrasburku.
A necítíte se být už přeci jen poněkud odtržen od každodenní české politiky, byť jste nadále místopředsedou ODS?To věru ne. Nicméně, jak známo, na pozici místopředsedy ODS už nekandiduji. Zůstanu členem vedení ODS v jiné funkci, to znamená, ve funkci předsedy klubu europoslanců ODS.
Pojďme teď na úvod k bezpochyby hlavní zahraničněpolitické události. Jaké vášně a názory v Evropském parlamentu vyvolávaly zprávy o zhoršujícím se zdravotním stavu a blížící se smrti Jásira Arafata?Žádnou vášeň jsem tam nepozoroval. Ale samozřejmě všichni očekávali, nebo alespoň ti, kdo se zabývají zahraniční politikou, očekávali s napětím, jaké důsledky přinese případná smrt Jásira Arafata, ke které nakonec došlo. A já myslím, že ta situace je skutečně zajímavá a že přináší mnoho nových výzev, možností a možná dokonce i nadějí.
Evropská unie se svým způsobem na smrt Jásira Arafata připravila aspoň tím, že rozhodla, že na pohřeb do Káhiry členské státy Unie vyšlou zástupce na úrovni ministrů zahraničí. Tak se také stalo i v případě České republiky. Zastoupení na té nejvyšší úrovni hlav států vyslali v podstatě jen arabské a africké země. Dá se to brát jako důkaz zcela odlišného vnímání Jásiara Arafata v různých částech světa?Zcela nesporně. Je to symbolické gesto. Jásir Arafat v Evropě, v západním světě, ve Spojených státech je vnímán jako vysoce kontroverzní osoba, která měla blízko k terorismu, měla blízko k násilným praktikám, jako člověk, který sice udělal z palestinské věci záležitost světové politiky, ale v podstatě celý život věnoval boji proti státu Izrael. V arabském světě je to samozřejmě zcela naopak. Tam je to téměř národní hrdina.
Poslechněme si, jak na smrt Jásira Arafata reagoval včera český ministr zahraničí Cyril Svoboda.Cyril SVOBODA, ministr zahraničních věcí /KDU-ČSL/ (zvukový záznam): Je pravda, že jsem se s Jásirem Arafatem několikrát sešel naposledy před několika měsíci a přesto, že určitě jsme měli na některé otázky právě různé názory, tak jsem vždycky respektoval jeho postoje a věřím, že palestinská samospráva dokáže se s touto ztrátou nejen vyrovnat, ale že bude pokračovat proces mírového vytvoření nezávislého životaschopného palestinského státu, který bude v míru žít vedle státu Izrael tak, jak to předpokládá „cestovní mapa“.
Řekl Cyril Svoboda. Jaký je váš odhad dalšího vývoje v oblasti, pane Zahradile? Dostane se opět ke slovu ona „cestovní mapa“ zmíněná, mírový plán?To, co řekl pan ministr Svoboda, bych mohl v zásadě podepsat. Myslím, že je to jedna z řídkých chvil, kde se zrovna my dva shodneme. Jsem přesvědčen, že bez vzniku, jak on řekl, nějaké formy životaschopného palestinského státu, se ta situace nevyřeší. Takže doufejme, že se tady otevírají nové možnosti. Doufejme, že nová generace budoucích palestinských leaderů bude, řekněme, umírněnější, bude flexibilnější, a bude také pro ten západní svět přijatelnějším partnerem.
Ono to s tím souvisí. Jak se vy, jako stínový ministr zahraničí ODS, díváte na stahování izraelských osad z pásma Gazy? Podporujete to?Já jsem přesvědčen, že izraelská vláda si zaslouží mezinárodní podporu, že se snaží k té věci přistupovat odpovědně. Nemyslím si, že je namístě nějaká démonizace izraelské vlády a izraelského přístupu, s čímž se bohužel setkáváme někdy i v evropských politických kruzích. A jsem přesvědčen, jak už jsem řekl, že se tady otevírají teď v té nové situaci určité možnosti, které samozřejmě mohou být i promarněny, ale doufejme, že promarněny nebudou. Jsou zde různé spekulace o tom, že někteří palestinští leadeři, kteří by se mohli dostat do těch odpovědných pozic po smrti Jásira Arafata, by mohli projevit více odpovědnosti při dojednávání nějakého schůdného řešení. Takže doufejme, že to tak skutečně bude.
Připojme teď ještě reakci předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska na smrt Jásira Arafata.Miroslav KALOUSEK, předseda KDU-ČSL (zvukový záznam): Na straně jedné islámský terorista, na straně druhé nositel Nobelovy ceny míru, to ukazuje, jak směšné jsou soudy politiků, byť během jednoho lidského života ten opravdový soud a opravdová spravedlnost se odehrává zřejmě někde úplně jinde.
Miroslav Kalousek. Jen stručné hodnocení, vaše hodnocení, osoby Jásira Arafata.Já už jsem to řekl, to hodnocení nemůže být jiné než dvojí. Jiné bude z pohledu Evropy a západního světa, kdy nelze říci nic jiného, než že to byla osobnost velice kontroverzní. Pro arabský svět je to naopak něco jako národní hrdina a spasitel, člověk, který dokázal z palestinské věci udělat silné téma světové politiky. Takže ten pohled nebude nikdy jednoznačný. Já, protože samozřejmě se hlásím, k evropské tradici politiky, tak budu vždycky upřednostňovat ten pohled evropský.
Další téma ryze evropské nebo velmi evropské, a to Turecko. Před několika dny 10. listopadu česká vláda rozhodla, že podpoří zahájení rozhovorů o přistoupení Turecka k Evropské unii a bezprostředně poté řekl ministr zahraničí Cyril Svoboda toto. Cyril SVOBODA, (zvukový záznam):Tento proces vyjednávání je proces otevřený. To znamená, že není příslib žádného času, do kdy má být tento proces ukončen a samozřejmě jak to u všech vyjednávacích procesů je, není zaručen ani výsledek. Důležité je, že se tento proces otevírá a s tím vláda vyslovila souhlas.
Řekl Cyril Svoboda. Vaše reakce, vy jste před okamžikem řekl, že jste v jedné věci souhlasil s Cyrilem Svobodou. Souhlasíte i v této?No, je mi to až téměř trapné říkat, aby to nevypadalo jako velká selanka, ale i v této věci není rozporu mezi vládou a hlavní opoziční stranou. My jsme už několikrát řekli, že zahájení vstupních rozhovorů s Tureckem podporujeme. Stejně tak jsme řekli, že zahájení vstupních rozhovorů s Tureckem ještě neznamená vstup Turecka do Evropské unie. To ještě budeme muset ujít velmi dlouhý kus cesty, aby k tomu případnému vstupu mohlo dojít. A tudíž v této věci rozhodně nehodláme například od pana Zieleniece vládu nikterak kritizovat.
Když jste zmínil pana Zieleniece, máme zde i jeho názor nahraný. Můžeme si ho poslechnout, ať posluchači vědí, co máte na mysli.Josef ZIELENIEC, poslanec Evropského parlamentu (zvukový záznam): To, že naši politici a také někteří evropští mluví o tom, že počátek jednání neznamená ještě souhlas se vstupem, je to pouze malost, pouze strach se rozhodnout teď, tak doufají, že to rozhodne za ně někdo jiný, někde jinde. Ale to je přesně politika, která vytvoří obrovské napětí, protože, jestliže budeme jednat, a potom se rozhodneme Turecko nepřijmout, tak je to mnohem horší, než si teď vzájemně s Tureckem nalít čistého vína.
Evropský poslanec a bývalý český ministr zahraničí Josef Zieleniec. Vaše reakce, protože tím pádem kritizuje i vás?Nerozumím názoru pana Zieleniece. Nerozumím především tomu argumentu, že, když se začne s někým jednat, takže to jednání musí zcela nezbytně vyústit v kladný výsledek. Přece, když otevírám nějaké jednání, tak jednám proto, abych něco dojednal. A když se ukáže, že to dojednat nelze, tak veškeré jednání končí. A to by pan Zieleniec, jako bývalý ministr zahraničí, mohl nebo měl vědět. Takže ten jeho argument já nepřijímám. Já mu prostě nerozumím.
A jak je to u vás? Vy si prostě přejete, aby dopadlo dobře jednání s Tureckem, aby Turecko bylo přijato?Turecko je v tuto chvíli oficiální kandidátská země, kterou nicméně od členství v Evropské unii dělí, řekl bych, celá řada okolností hovořících v neprospěch Turecka. Pokud se Turecku v nějakém střednědobém časovém horizontu podaří tyto záležitosti odstranit nebo upravit, potom by jeho vstupu do Evropské unie nemuselo nic bránit, ale existují oprávněné pochybnosti a musím se přiznat, že i u mě, jestli tomu tak bude …
A možná tam právě směřovala námitka pana Zieleniece, protože on říká, pokud se bude s Ankarou jednat, a teprve pak někdy padne rozhodnutí Turecko nepřijmout, tak to bude mnohem horší, než kdyby jasné ne zaznělo už na začátku.Ne, tento názor nesdílím a mohl bych citovat jiného svého evropského kolegu, poslance Evropského parlamentu, Lascheta, který řekl, že v průběhu těch rozhovorů si možná samo Turecko může časem trochu ujasnit celou věc a může dokonce dojít k názoru, že nějaká forma jakéhosi, jak se tomu říká, privilegovaného partnerství s Evropskou unií pro něj dokonce může být výhodnější než plnoprávné členství. Čili nevidím v tuto chvíli žádný důvod, proč blokovat zahájení rozhovorů o členství Turecka v Evropské unii.
A to privilegované nikoliv tedy členství, ale privilegovaný vztah líbil by se i vám více?Já v tuto chvíli si dovolím neupřednostnit žádnou z těch variant. Myslím si, že ten konec je skutečně otevřený a že možné jsou všechny varianty včetně toho, že Turecko uspěje, že se stane plnoprávným členem Evropské unie, ale v časovém horizontu, který dnes neumím odhadnout. Hovoří se minimálně o deseti letech, ale možná ještě o delším čase.
Ono se může dost dobře stát to, co naznačil, jak jsme slyšeli, opět Josef Zieleniec, že v době, kdy se bude definitivně rozhodovat, bude zcela nová garnitura politiků, bude u vlády někdo jiný. Dost dobře to můžete být vy na postu ministra zahraničí. Pak budete muset říci jasné slovo. Je dobré si ho utvořit už předem.Ano, to samozřejmě řeknu, ale v závislosti na tom, jakým způsobem Turecko splní, řekněme, ty vstupní podmínky, které před něj budou položeny. Stejně jako jsme museli takové vstupní podmínky splnit my a jiné země, které přistupovaly do Evropské unie a navíc, hovoříme-li o horizontu deseti nebo více let, v té době může i Evropská unie být úplně jiná, než je dnes. Může to být struktura daleko flexibilnější, může se tam najít určitá forma členství, která bude schůdná jak pro Turecko, tak pro Evropskou unii. Čili nepředbíhejme událostem a myslím si, že jednat s Tureckem je v každém případě věc správná a v tomto ohledu já českou vládu kritizovat rozhodně nebudu.
Jakou roli v podpoře ODS hraje úvaha, kterou jsme naznačili v našich jiných pořadech na BBC, že vy, jako odpůrci coby ODS hlubší integrace, spoléháte na to, že federalistické síly v Evropě se nebudou chtít v budoucnu dělit o své kompetence s tak velkým a relativně chudým členem Unie jako je Turecko a unifikace Unie se tak zbrzdí, či zastaví, což zase hraje do karet vám?To je samozřejmě relevantní úvaha a pravdou je, že každé rozšíření Evropské unie a dokonce i to stávající rozšíření o těch deset nových členských států brzdí ten federalistický pro integrační postup, se kterým my samozřejmě nesouhlasíme a je to známá věc. Čili ano, my podporujeme obecně rozšiřování Evropské unie, protože se domníváme, že zaprvé, nikomu by nemělo být bráněno do ní vstoupit, pokud splní všechny podmínky a za druhé, že to rozšiřování přináší s sebou určitou pružnost neboli flexibilitu a že skutečně ta unifikační šablona, taková ta snaha zválcovat všechny Evropské země do jednoho modelu, že s tím rozšiřováním slábne, a to je věc, která pro nás význam má.
Z vyjádření české vlády je jasné, že Česká republika pro zahájení rozhovorů zvedne na summitu Evropské unie 17. prosince ruku. Myslíte, že i další zástupci jednotlivých členských států budou respektovat to dřívější rozhodnutí a doporučení Evropské komise zahájit rozhovory?Nemohu to v tuto chvíli odhadnout, ale podle reakcí, které jsem měl možnost sledovat a podle atmosféry, která třeba vládne v evropských institucích, nevidím v tuto chvíli nikoho, kdo by vydával signály, že je schopen nebo ochoten to zahájení rozhovorů s Tureckem blokovat.
Jehož hostem je dnes poslanec Evropského parlamentu a stínový ministr zahraničí za ODS Jan Zahradil. Pokud se třeba jednou Unie o Turecko skutečně rozšíří, pak bude sousedit mimo jiné také s Irákem. Asi nejen proto je v zájmu České republiky, aby se Irák stal stabilní zemí. Podle vás k tomu Česká republika přispívá dostatečně v současné chvíli?Myslím, že Česká republika k tomu přispívá v rámci svých ekonomických a politických možností dostatečně a musím říci, že z mého pohledu je naše angažmá v Iráku ať už jakoukoliv formou potřebné. Myslím, že je nutné, abychom se touto formou zajímali o to, co se děje, řekněme, za humny Evropské unie, v tom, v uvozovkách řečeno, blízkém zahraničí Evropské unie a zase tady už je to potřetí paradoxně, musím souhlasit s tím že česká vláda nebo české ministerstvo zahraničí zařadilo Irák na svůj list prioritních zemí, kterým hodlá věnovat zvýšenou pozornost z těch zemí mimo Evropskou unii.
Nedávno Poslanecká sněmovna posvětila prodloužení mandátu českých vojenských policistů v Iráku do konce února. Pokud by vláda chtěla mandát znovu prodloužit, jak by se k tomu postavili poslanci ODS?Myslím, že s naším angažmá zejména v Iráku a možná ještě při některých dalších zahraničích misích určitě problém nemáme z důvodů, které už jsem tady zmínil. Znamená to ovšem, že takovéto angažmá nebo jeho prodloužení by muselo být kompenzováno tím, že někde jinde už se prostě angažovat nebudeme, protože na to, abychom udržovali čtyři zahraniční mise dlouhodobě, Česká republika finanční prostředky nemá.
To je například mise v Bosně a Hercegovině, kdy má skončit mise NATO SFOR a misi převezeme Evropská unie. Vaši poslanci, poslanci za ODS, 4. listopadu si zasloužili, či zavinili to, záleží na tom, z jakého pohledu se na to člověk dívá, že vyslání devadesáti českých vojáků do Bosny neprošlo. To ovšem může zavánět, řekněme, mezinárodní ostudou, protože Česko dalo Evropské unii příslib účasti v této misi?Já myslím, že tady se dostáváme přesně k otázce priorit české zahraniční politiky a protože jsem řekl, že Česká republika nemůže udržovat více zahraničních misí, než řekněme dvě nebo tři, tak některé z nich bude muset zrušit.
A k tomu číslu dvě nebo tři jste došli jak?To je ekonomická analýza, kterou provedl můj kolega, stínový ministr obrany Petr Nečas a je skutečně podložena tvrdými daty, takže není to vycucané z prstu. Je to prostě analýza velmi věrohodná. Já jsem přesvědčen, že když si postavíme naše zahraniční angažmá, to, kde máme nějaké mise, když si to sestavíme do nějakého žebříčku, tak ta Bosna nám z toho skutečně vyjde na posledním místě a že je tedy navýsost potřebné, aby vláda ten svůj původní příslib, který dala, možná si to tak dobře nepromyslela a ukazuje se, jak je to ošidné dávat předem nějaké sliby, že by ten příslib měla přehodnotit.
Na druhé straně vláda označuje oblast Balkánu za zahraniční a bezpečnostní prioritu České republiky, pak je přeci pochopitelné, že se v této oblasti chce takto angažovat?Vláda má samozřejmě různé priority, musí si ale ujasnit, které priority jsou pro ni ty hlavní. Nelze střílet na příliš mnoho zajíců. A podle mého názoru by vláda měla jasně vyhodnotit, a to nejen na základě nějaké dojmologie, ale zase na základě strategických a ekonomických úvah, kde je naše zahraničněpolitická a bezpečnostní priorita.
Balkán to podle vás není?Podle mého názoru to Balkán samozřejmě je, ale naše angažmá na Balkáně asi bude zapotřebí mít podložené nějakou jinou formou než vojenskou misí, protože vojenské mise podle mého názoru je důležitější udržovat jinde a v tomto případě už Balkán finančně nepokryjeme.
Ještě před deseti lety to ovšem vypadalo na Balkáně zcela jinak a to, že teď se tam nestřílí, je v mnoha oblastech možná zásluhou právě mírových misí, na nichž se Česká republika podílela.Před deseti lety ale také nebyla taková situace v Afghánistánu, jaká je. Před deseti lety vládl v Iráku Saddám Husajn, a situace tam také byla zcela jiná, takže ta mezinárodní situace v blízkém zahraničí, jak říkám v blízkém zahraničí Evropské unie, se změnila a my to také musíme umět reflektovat.
Takže Balkán podporovat, ovšem nikoliv vojenskou účastí?V tuto chvíli, máme-li se rozhodnout, kterou vojenskou misi zrušit proto, že na ni nemáme peníze, protože chybí ekonomické prostředky, pak mi z toho jasně a racionálně chladnou kalkulací vychází, že to jsou především naše mise na Balkáně.
Pojďme k dalšímu tématu. Jím je evropská ústavní smlouva. 11. listopad bude dost možná historickým dnem pro Evropskou unii proto, že Litva se stala první zemí, jejíž parlament schválil evropskou ústavní smlouvu. Přivítal jste to?Musím říci, že mě to, nechci říci, že mi je to jedno, to by bylo přezíravé, ale že to nepovažuji za rozhodující v procesu ratifikace té ústavní smlouvy, to bych si opravdu říci troufl.
Jak se díváte tedy na ten styl, jakým se Litva rozhodla ratifikovat evropskou ústavní smlouvu? Česká republika, jak se zdá, půjde cestou referenda, Litva volila cestu hlasování v parlamentu. Vám by bylo bližší co?Litva má samozřejmě plné právo se rozhodnout podle svých vnitropolitických priorit. My už delší dobu hovoříme o nutnosti referenda, a protože jsem zaslechl i z vládních řad, že nějakým způsobem tuto myšlenku akceptují, nebo že si ji osvojili, je velmi pravděpodobné, že referendum v České republice o ústavní smlouvě proběhne a já si myslím, že je to tak správné.
Včera se ovšem pro schvalování v parlamentu vyslovili senátoři. Proto jsem se ptal, jestli náhodou se nezměnil názor třeba i ODS.Zatím tomu tak není.
Zatím jen předběžně oznámil premiér Stanislav Gross to, že ono referendum proběhne zároveň s volbami v roce 2006. To se vám ovšem nelíbí. Říkáte, že si ČSSD bude takto snadno dělat kampaň před parlamentními volbami. Máte nějaký lepší termín, nebo jste srozuměni s tím, že to proběhne ještě ve volebním období této vlády?Myslím, že to musí proběhnout dříve, to znamená, jinými slovy, ve volebním období této vlády, pokud předpokládáme, že se tato vláda udrží u moci až do června 2006.
Nikoliv však společně s parlamentními volbami?Ale nemůže to proběhnout společně s parlamentními volbami. Skutečně to nebezpečí zneužití tématiky referenda o ústavní smlouvě pro vnitropolitické cíle je velké. Stanislav Gross minulý víkend vyhořel v krajských volbách. Myslím, že tato vláda už nemá žádné téma, že její politikou bude politika přežívání a že se bude chtít schovat za jakýsi evropský pláštík a možná si z toho vytvořit náhradní téma. To je věc, kterou připustit nemůžeme, navíc tady je jasné, že Evropská unie pravděpodobně poskytne na nějakou informační kampaň před referendem určité finanční prostředky. Je tedy zřetelné, že vláda by tyto finanční prostředky použila jakoby pro propagaci ústavní smlouvy ve skutečnosti pro propagaci sebe sama, a to myslím, že přijatelné není.
Občanská demokratická strana podobně jako prezident Václav Klaus nesouhlasí se současným zněním ústavy, a přesto slibujete vzít v potaz vývoj ratifikace evropské ústavy v ostatních členských zemích. Znamená to, že je to opatrný přístup, kdy je nejlepší si počkat, jak dopadnou hlasování v jiných členských zemí a podle toho se zařídit, doporučit svým voličům?Nevím, jestli bychom v takovém případě voličům něco doporučovali, ale skutečností je, a to si nalijme čistého vína, že rozhodující pro budoucí osud ústavy bude především průběh ratifikace některé z velkých zemí Evropské unie. To tak prostě je. Jestliže ústava bude zamítnuta například referendem ve Francii nebo ve Velké Británii, potom je ústava ze stolu a musí se začít jednat znovu, protože ta ústava může být přijata pouze jednomyslně ratifikací všech členských států.
Ono je tedy docela jedno, která země, ať velká či malá to zamítne, takže proč se Česká republika do toho nepustí, byť to nezáleží třeba na vás?Formálně je to jedno, ale v termínech reálné politiky to samozřejmě jedno není. V termínech reálné politiky, a to už jsme si jednou zažili, se stávají takové věci, že když Irsko například, malá evropská země, si jednou zahlasuje, a to už se stalo, o takzvané smlouvy z Nice se záporným výsledkem, pak je dotlačeno evropskými zeměmi, zejména těmi silnými, aby si to hlasování zopakovalo a aby tedy to hlasování dopadlo správně, tj. kladně. Já samozřejmě mám velké pochybnosti o tom, jestli takovýto styl přispívá ke kvalitě evropské demokracie. Myslím si, že nepřispívá a že z toho spíš dělá takovou prázdnou slupku. Nicméně bych byl nerad, aby se Česká republika do podobné pozice dostala. Osobně jsem přesvědčen, že ta ústava je v tuto chvíli mrtvě narozené dítě, protože věřím tomu, že v některé z těch velkých evropských zemí schválena nebude, a to znamená, že se bude muset začít jednat znovu.
Rozumím tomu dobře? Takže chcete nechat to rozhodnutí raději na někom jiném, že nechcete zkrátka to, aby Česká republika sama odmítla tu ústavu, přesto budete rád, když ústava nebude přijata?Řeknu vám to ještě jinak. V evropských politických kruzích, alespoň mohu-li hovořit ze své zkušenosti z Evropského parlamentu, je celá řada zemí a politiků těchto zemí, kterým se evropská ústava ukrutně nelíbí. Byli by hrozně rádi, kdyby neexistovala. Byli by hrozně rádi, kdyby nebyla přijata, ale byli by hrozně neradi, kdyby právě na ně se ukazovalo jako na ty, kteří si vytáhli černého Petra a kteří tu ústavu vlastně zablokovali.
Můžete, pardon, ty kruhy ještě specifikovat?Nemohu a nechci, protože bych nerad vyvolával o tom nějakou bouřlivou polemiku a jsem přesvědčen, že kdybych tady kohokoliv jmenoval, tak dotyčný nebo dotyční to veřejně samozřejmě popřou, protože politicky korektní je hovořit o tom, že ústava je bezvadný dokument a že ji všichni chceme, přestože ji mnozí nechceme a problém je v tom, že tady vládne určitá míra pokrytectví.
Dobře, buďte tedy upřímný vy, v referendu se hlasuje ano, ne. Jaký lístek vhodíte?Pokud referendum bude, tak samozřejmě budu hlasovat proti přijetí evropské ústavy, o tom není pochyb. Já si ostatně budu mít možnost o ní zahlasovat ještě jednou, protože o ústavě se bude hlasovat letos již 15. prosince v Evropském parlamentu a tam nejen já, ale i všichni poslanci ODS budou hlasovat proti přijetí tohoto dokumentu.
Říká host dnešního Interview BBC Jan Zahradil, poslanec Evropského parlamentu. Závěrečné téma – Evropská komise. Komise Portugalce José Barrosa měla původně začít pracovat 1. listopadu. Všichni víme, že nezačala. Nadále pracuje komise Romana Prodiho. Má to nějaký viditelný vliv na chod Evropské unie?Myslím, že ne s výjimkou určité nervozity v Evropském parlamentu, protože u části poslanců z nově příchozích zemí, včetně České republiky, musím říci, panuje určitá nespokojenost nad tím, že ty změny v komisi pana Barrosa, které provedl v posledních deseti dnech, byly poněkud nevyvážené, že například neodešel bývalý exponent komunistického režimu v Maďarsku pan Kovács, který zůstal evropským komisařem, a vzhledem k blížícímu se patnáctému výročí sametové revoluce je to zejména v České republice poněkud citlivé téma. Jestli se bude hlasovat o té komisi do konce 17. listopadu nebo 18. listopadu, jak se dnes říká, tak to bude skutečně nepěkná symbolika. Myslím si, že pan Barroso v tuto chvíli dělá všechno pro to, aby přesvědčil co největší počet poslanců na svou stranu, protože ani teď, ani po těch změnách není zdaleka jisté, jestli v Evropském parlamentu existuje nadpoloviční většina pro schválení jeho komise. Včera mimochodem jsem s ním telefonoval a měli jsme o tom právě rozhovor. On se zajímal o české názory. Myslím si, že stejně tak hovoří s kolegy z Polska, Maďarska, ze Slovenska, takže ta situace je dynamická a nějakým způsobem se vyvíjí.
Vaši podporu měl už předtím s tím původním složením komise. Předpokládám tedy, že ji má i do budoucna?Naši podporu samozřejmě měl. Já si nemyslím, že poženeme celou záležitost do nějaké kontroverze, ale skutečností je, že ani mně ani jiným členům mé delegace se nelíbí ta nevyváženost těch změn a byli bychom velmi rádi, kdyby tam došlo ještě k nějakým změnám. Uvidíme, jestli se to ještě podaří na poslední chvíli udělat, ještě nás čekají slyšení těch nových komisařů. Kdyby pan Kovács předvedl tak slabý výkon ve svém novém portfoliu, jako předvedl tehdy, když byl jmenován komisařem pro energetiku, tak si myslím, že už by byl neudržitelný a že skutečně by musel komisi opustit i on.
A řekněme, krize by se opakovala?Já myslím, že už bychom nehovořili o krizi, myslím, že by to byla velmi rychlá výměna, ale ukazuje se, že i v Evropské unii i v Evropském parlamentu, i v Evropské komisi prostě převládá ten styl politiky, kterému se říká realpolitika a že někdy morální hodnoty nebo zásady prostě jdou stranou a prosazuje se ta mocenská záležitost. To znamená, že trvá-li maďarská vláda na panu Kovácsovi, nelze s panem Kovácsem nikterak hýbat. Nám to může být líto, ale zdá se, že to skutečně tak je.
Na druhé straně, vy sám jste se v minulosti vyjádřil tak, že ani tak nejde o komisi samotnou jako o spory mezi největšími frakcemi v Evropském parlamentu, mezi lidovci a socialisty.To je samozřejmě pravda a v tomto ohledu je nutno říci, že socialisté, byť jsou menší frakcí v Evropském parlamentu, zaznamenaly dílčí vítězství, protože docílili odchodu jednoho komisaře z řad, řekněme, pravice. Zatímco stejně zpochybňovaný komisař levicový v té funkci zůstal. Právě proto má celá řada pravicových poslanců určité pochybnosti, zda tu stávající komisi v tomto složení vůbec může podpořit.
Dovolím si na závěr dvě stručné věštecké otázky. Už jste zmínil to, že by se mělo hlasovat buď 17. nebo 18. o těch třech změnách. Myslíte, že přeci jen navzdory výhradám všichni tři projdou v komisích Evropského parlamentu?Já jsem přesvědčen, že spíše ano, že spíše komise schválena bude, ale bude se taktizovat až do poslední chvíle. Myslím si, že i my se k tomu musíme umět postavit tak, že nemůžeme dát své hlasy zadarmo, že prostě budeme potřebovat od pana Barrosa nějaké záruky určitého stylu jednání, chování, komunikace a toho, že bude naslouchat i argumentům z nových členských států. To je asi všechno, co bych k tomu mohl dodat.
Děkuji za rozhovor. Hostem Interview BBC byl místopředseda ODS a poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil.
