Text o euroústavě, který spolupodepsali premiér Gross a kancléř Schröder, zveřejněný v souvislosti s podpisem tzv. euroústavy 29. 10., je cenným studijním materiálem. Prozrazuje totiž mnohé o současné EU i o zahraniční politice současné vlády a koneckonců i o premiérovi samém.
Podobných úřednických textů psaných bezbarvým „eurospeakem“vzniká v EU denně řada. Jejich informační hodnota bývá nulová. Zpravidla jde o čirou propagandu psanou na objednávku poradci a signovanou politiky (kterým se vždy divím, že jsou pod to ochotni se podepsat). O co méně je v textu konkrétních informací, o to víc v něm bývá kýče, patosu a prázdnoty vyplněné „solidaritou, mírem a bezpečností“(kdepak jsme to už slyšeli?). Přitom jde o střelbu mimo cíl.
Tyto sady neobratných frází těžko mohou kohokoliv přesvědčit. O to zde však nejde. Premiér Gross nemá, jak známo, téměř žádné zkušenosti se zahraniční politikou. Těžko ho také podezřívat z toho, že by euroústavu pouze kvůli tomuto článku po večerech nastudoval. Proto je jeho „spoluautorství“spíše politickým gestem: předseda vlády se zkrátka definitivně rozhodl pořídit si i sadu „evropských“názorů. Bude hrát roli dobrého Evropana, plavat s hlavním federalistickým proudem a nedělat sám sobě problémy, ať už v Bruselu či v Berlíně.
To, že je pod článkem podepsán kancléř Schröder, je logické. Euroústava je totiž pro Německo výhodná. Posiluje jeho postavení v Evropské radě, v kombinaci s převodem dalších pravomocí na evropskou úroveň pak posiluje jeho roli v EU obecně.
ČR je na tom přesně naopak. Euroústava náš mocenský podíl v radě redukuje zhruba o třetinu, budeme mít méně vlivu na záležitosti rozhodované na celoevropské úrovni (jejichž objem však vzroste). Bude- li euroústava přijata, naše postavení v EU se oproti stávajícímu zhorší. Je celkem jedno, jestli to Gross ví, neví nebo si to jenom nepřipouští. Vždyť pouze navazuje na dosavadní zahraničněpolitickou linii Špidlovy vlády: nenápaditou, konformní. Koneckonců je to jen jeden konkrétní příklad obecného přístupu vlády k politice, který se dá vyjádřit heslem: Nahoru se klanět, dolů šlapat. Rozuměj: cítím- li dobře zorganizovanou sílu, a tudíž možné problémy (v EU od části mocných evropských elit, doma třeba zase od různých zájmových či profesních lobby), raději se skloním a nebudu si moc vyskakovat. O to více si vyšlápnu na toho, kdo není takto zorganizován a nemůže se mi bránit (třeba drobný či střední podnikatel).
Jistě, i to je cesta, jak dělat politiku. Otázka je, jak dlouho a jaké další škody to ČR vnitro- i zahraničněpoliticky ještě přinese.
