Moderátor (Pavla Kvapilová):
Je tu Radiofórum, které dnes vysíláme mimořádně ze studia, přímo v budově Evropského parlamentu ve francouzském Štrasburku. Proč? To jistě tušíte. V Europarlamentu vrcholí politické drama, které ještě nedávno málokdo čekal. Poslanci musí schvalovat novou evropskou komisi. Zatím co donedávna se to bralo spíše jako formalita, tentokrát se vše proměnilo ve velmi napínavý příběh. Vůbec poprvé se může stát, že evropské exekutivě Parlament řekne ne. To vše kvůli bouři, která se rozpoutala kolem výroků kontroverzního italského katolíka, blízkého přítele papeže, Rocca Buttiglioneho. Právě proto jsme vpředvečer hlasování do studia pozvali Jana Zahradila z ODS, jinak šéfa české delegace v nejsilnějším parlamentním klubu, tedy klubu Evropské lidové strany Evropských demokratů. Richard Falbr reprezentuje klub socialistů a Karel Barták, zpravodaj ČTK a dlouholetý pozorovatel unijního dění. Abychom zrekapitulovali na začátku, jaká je situace. Buttiglione dal při parlamentním slyšení najevo, že homosexualita je, podle něho, hřích. Jeden z výborů ho nedoporučil do křesla komisaře. Designovaný šéf komise Barroso mu nechce přes nátlak některých frakcí dát jiné portfolio než justici a vnitro. Dnes zopakoval ve Štrasburku, že na tom trvá a přišel jenom s jinými, malými ústupky. Podívejme se tedy nejdříve na ten Barrosův postoj. Tolik si věří a vystupuje dost sebevědomě a nebo mu prostě nedávají členské státy manévrovací prostor pro to, aby mohl jednat jinak?
Host (Karel Barták): S členskými státy Barroso už jednání ukončil. S členskými státy se dohodl, že složení komise bude takové, jaké dnes Parlamentu předložil a víceméně si zavřel dveře možností nějakým způsobem znovu s vládami jednat o jednotlivých komisařích. Domníval se, že v Evropském parlamentu relativně snadno ta komise projde a nepočítal s tím, že se strhne taková vřava v těch posledních dvou, třech týdnech.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Já mluvím o jednom členském státu, kterého se to týká a to je Itálie. Podle kuloárních informací volal Barroso údajně Berluskonimu, aby se ho zeptal, jestli může portfolio změnit, ale od italského premiéra slyšel ne. Co by riskoval, kdyby jednal jinak?
Host (Richard Falbr): Asi hněv italského předsedy vlády. Jinak si nedovedu představit, že by se mu mohlo stát něco horšího.
Host (Jan Zahradil): Já myslím, že pan Barroso se snaží dohodnout, možná nejenom s italským předsedou vlády, ale i s jinými předsedy vlád nějaké schůdné řešení, které by spočívalo v přesunu kompetencí. Konec konců jeho návrh, jako předsedy Evropské komise, byl vyprodukován Evropskou radou, která je složena z předsedů vlád nebo čelných představitelů jednotlivých členských států Evropské unie, ale schvaluje celou komisi a i předsedu, to už se vlastně stalo, Evropský parlament. Já spíše mám pocit, že tady se odehrává určitá poziční válka mezi Evropským parlamentem na jedné straně, mezi Evropskou radou na straně druhé a celá Evropská komise, včele s panem Barroszem slouží jenom jako jakýsi nástroj, kterým se tyto dvě instituce teď mlátí po hlavě a to se týká i pana Buttiglioneho. Ty jeho výroky jsou mimořádně nešťastné. Mně by asi nikdo nemohl označit z toho, že bych byl politikem prokatolickým, takže já se rozhodně s jeho výroky neztotožňuji, ale na pád komise, na to, aby komise nebyla vůbec schválena, to přece ještě jenom není.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Máš za to, podle toho, co tady slyšíš, že je to skutečně, jak řekl Jan Zahradil, ten poziční boj mezi vlastně Parlamentem a Radou, tedy členskými státy?
Host (Karel Barták): Ano. V posledních dnech to nepochybně tak vypadá, že komise se stává míčkem mezi těmito dvěma institucemi. Ovšem zase na druhé straně řada poslanců vyčítá právě Barrosovi, že se rozhodl vzdát Evropské radě, že se rozhodl s nimi nejednat, že se rozhodl se s nimi nedohadovat a že se snaží nyní prosadit svou a prosadit stanovisko Evropské rady v Evropském parlamentu navzdory tomu, že v Evropském parlamentu demokraticky jeden výbor řekl jednomu nominovanému komisaři ne a k několika dalším vyjádřil velké výhrady. Barroso, podle řady poslanců, nevzal toto vůbec na vědomí, což znamená, že Evropský parlament ignoroval v okamžiku, kdy Evropský parlament se demokraticky vyslovil tak, jak mu to smlouva ukládá.
Host (Richard Falbr): Já bych k tomu řekl své. Já budu hlasovat proti komisi a to nejen proto, že Buttiglione se vyjádřil nechutně o homosexuálech, nechutně o ženách s tím, že by měly být v domácnosti a pečovat o manžela a děti, ale také proto, že další komisařka, Neelie Kroes, byla navržena do funkce, která je neslučitelná s tím, co dělala předtím.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Tady bychom měli připomenout, že byla v mnoha dozorčích radách a fungovala v byznysu a má mít na starosti hospodářskou soutěž.
Host (Richard Falbr): Na socialistické frakci se nevyskytoval jenom Buttiglione. Mne dnes mrzelo, že se všechno točilo okolo Buttiglioneho a jeho prostořekých nebo sprostých výroků. Barrosa údajně žádal, aby mlčel a on včera prohlásil, že Špidla byl skalní komunista. To je vrchol. Myslím si a souhlasím s kolegou Zahradilem v tom, že jde skutečně o utkání. Pokud komise bude schválena nebo byla by schválena velkým počtem hlasů, tak Parlament by se zesměšnil.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Takže si myslíte, že je to příležitost pro Parlament, coby volenou instituci….
Host (Richard Falbr): Dát najevo Barrosovi, že není spokojen s tím, jak oni jednali. Já jsem hlasoval pro Barrosa v červenci a nepředpokládal jsem, že zachová se tak, jak se zachoval dnes, zejména to jeho druhé vystoupení bylo zcela arogantní a popudil řadu z nás, kteří jsme proti tomuto složení komise tím, že nás hodil do pytle s ultra protievropskými živly. My jsme při volební kampani našim voličům něco slíbili a článek druhý ústavy říká, že unie se zakládá na určitých hodnotách a že ty hodnoty se vyznačují, že ta společnost se vyznačuje pluralizmem, tolerancí, spravedlností, solidaritou a nepřípustností diskriminace. Jestliže má Buttiglione mít ten komisariát, který je mu určen, tak pak není vůbec záruka, že se bude chovat v souladu s tím, co říká tento druhý článek.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Shrňme tedy to rozložení sil tak, jak je teď. Předesílám, že se hlasuje o celé komisi dohromady. Parlament nemůže odmítnout jednotlivého komisaře. V tuto chvíli pro chtějí hlasovat EPPED, tedy nejsilnější klub. Malá Unie pro Evropu národů. Proti zelení, komunisté, euroskeptici. Klíčový tedy bude postoj socialistů a liberálů. K tomu se ještě dostaneme. Teď se pojďme podívat na nejsilnější parlamentní klub. Vysvětlete proč tedy je jeho pozice pro komisi?
Host (Jan Zahradil): Já už jsem to tady řekl. Pan Buttiglione má své kritiky a musím říci, velmi ostré kritiky i v našem klubu. Kritizoval jsem ho já, kritizovali ho poslanci ze skandinávských zemí. Kritizovali ho všichni poslanci z nekatolických zemí a to velmi ostře. Nevidíme v tom stále ještě dostatečný důvod pro to, abychom hlasovali proti celé komisi. Když tady kolega Falbr jmenoval ještě nějaké ty sporné příklady komisařů, ono by se jich našlo více a mohli bychom mluvit i v socialistických vodách. Je tady známo, že maďarský komisař Kováč, který byl pověřen portfoliem energetiky a on je ten skalní, bývalý komunista. To si možná pan Buttiglione spletl s panem Špidlou, což je tedy jeho chyba, že si neprostudoval dostatečně ty životopisy, ale na pana Kováče to sedí jako ušité, tak předvedl doslova minusový výkon, když byl na slyšení na příslušném výboru. Ukázal, že energetice vůbec nerozumí. Takže kdybychom měli rozebrat ty jednotlivé výkony těch komisařů, tak bychom možná našli takové 4 až 5 případů, možná i včetně našeho pana Špidly, kteří se příliš nepředvedli a kdybychom skutečně šli k jádru věci, tak by bylo dost důvodů, proč ta nebo ona frakce by mohla hlasovat proti té komisi.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Proč tedy přesto ano?
Host (Jan Zahradil): Protože chceme hledat pozitivní řešení, protože si myslíme, že pan Barroso, který byl v tuto chvíli kolegou kritizován, přece jenom odvedl docela slušný kus práce. On se nepodvolil nátlaku velkých států při sestavování té komise. Tam se přece spekulovalo, že on bude jakousi loutkou v rukou Německa a Francie a že jim dá ty nejvýznamnější resorty. To se nestalo. Myslím si, že prokázal, že se umí chovat autonomně a pro mne Barroso osobně moji důvěru má. Nevidím v tuto chvíli důvod, proč mu hned na začátku odepírat možnost, aby předvedl, co umí.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Váš klub většinou je dost kompaktní. Myslíte si, že se přesto najdou neposlušní?
Host (Jan Zahradil): Ano, je to velmi pravděpodobné. Dokonce jsem dnes hovořil s několika kolegy z Maďarska, maďarské strany Fides, kteří jsou odhodláni hlasovat proti komisi a ne kvůli Buttiglionymu, ale kvůli Kováčovi právě proto, že jsou nespokojeni s jeho výkonem a že jsou nespokojeni s tím, že je to bývalý komunista, který se takto dostal do Evropské komise. Takže určitě i tam budou lidé, kteří budou hlasovat proti Evropské komisi.
Host (Richard Falbr): Ten problém je v tom, že se vlastně hlasuje o celé komisi. Nemůžeme si vybrat jednotlivého komisaře, víc toho nechceme. Je to stejná situace, jako když v naší zemi předstupuje vláda před Parlament a žádá o důvěru, tak Parlament buď dá a nebo nedá. Nemůže říci toho nebo onoho ministra nechceme.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Může se stát právě na základě toho, čeho jsme tady teď svědky, že do budoucna by se uvažovalo o variantě, že Parlament by měl právo právě odmítnout jednotlivé komisaře.
Host (Karel Barták): Ta úvaha se objevila pokaždé, když byla schvalována nová Evropská komise. Vždycky byly výhrady proti jednotlivým komisařům. Je to dosti nepravděpodobné v této fázi, protože by to byla mimořádná pravomoc pro ten Parlament, který by si mohl dělat, co chtěl vůči té Evropské komisi a narušilo by to tu rovnováhu institucí tak, jak je dneska v Evropské unii zavedena.
Host (Richard Falbr): Já bych ještě poznámku k tomu, co říkal pan kolega Zahradil. Já si myslím, že Špidla obstál. Samozřejmě charisma žádné a výkon Špidlovský, ale komise pro zaměstnanost mu vyjádřila plnou podporu a v těch kritikách, které se objevují u některých komisařů, tak Špidla zpochybňován není. Pokud jde o to, jak bude hlasovat klub socialistů? Schůze byly bouřlivé, teď probíhá zrovna jedna a předpokládal bych, že 90 procent z 200 bude hlasovat proti. Byl bych velmi nerad, kdyby se klub socialistů zachoval jako sociálně demokratický klub naší Sněmovny, který vždycky se na něčem usnese a pak to nedodrží, protože by se zesměšnil.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Ono by bylo velmi zajímavé podívat se na to detailně podle jednotlivých národů. Třeba ve vašem případě, u socialistů, je to zajímavé, když se podíváme na Němce, tak vidíme, že Schröder doporučil hlasování pro komisi, Martin Schulz, šéf frakce, jednoznačně proti. Takže koho europoslanci poslouchají? Pozorujete vlivy, pozorujete, že by jim telefonovali šéfové národních stran a radili jim, jak mají postupovat?
Host (Richard Falbr): On to řekl dnes velmi trefně v rozpravě, že Barroso obvolává šéfy vlád a snaží se získat podporu tím, že to s nimi domlouvá. Já to samozřejmě nevím, jestli to tak je. Vím, že někteří němečtí kolegové na rozpacích jsou.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Teď se ptám. Volají ti šéfové národních stran jim, aby jim řekli, hlasuj tak nebo tak?
Host (Richard Falbr): To záleží na tom, jak si ti jednotliví poslanci stojí. Ta určitá závislost na té straně to je. Tony Blair byl s Barrosem na Azorách. Válka v Iráku. Schröder se otevřeně postavil za Barrosa, takže postavení německých sociálních demokratů a britských labouristů je asi obtížnější. Na nás nikdo nátlak…
Moderátor (Pavla Kvapilová): Může to asi ovlivnit jejich budoucnost, předpokládám potom.
Host (Richard Falbr): To víte, že jo, protože kandidátky se budou sestavovat za 5 let znovu a někdo chce tomu Parlamentu odsloužit další období.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Vám někdo volal? Pan Gross?
Host (Richard Falbr): Na nás žádný nátlak vykonáván nebyl.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Když se podíváme dál, na ty další strany. Liberálové. Počítá se s tím, že to bude takový ten jazýček pověstný, že podle nich se může rozhodnout, jak to celé dopadne, protože liberálové jsou velmi rozpolcení. Teď zrovna by měli mít schůzku s Barrosem, takže jak odhaduješ, že se vyvine ta situace u nich?
Host (Karel Barták): Liberálové jsou dosti rozmanitý klub, zejména od té doby, co se rozšířili v poslední době, mají 88 mandátů. Jsou relativně významní v tom centru, ale jsou velmi nesourodí, takže tam by se daly vydělit dvě skupiny těch poslanců. Jedna jsou ti poslanci, jejich nejvyšší představitelé jsou u moci. Lidé, kteří Barrosovi dali svoji důvěru. To jsou liberálové z Dánska, z Nizozemska, z Belgie, z Finska, kteří budou hlasovat pro tu komisi. Na druhé straně jsou liberálové nebo lidé, centristé z jiných zemí, kteří si neříkají liberálové, zejména Francouzi, kteří jsou velmi militantní a jednoznačně odmítají ten způsob, jakým Barroso s Evropským parlamentem zachází, takže ti budou hlasovat proti. Ta velká neznámá u liberálů je, zda ti nespokojení skutečně budou hlasovat proti a nebo zda se zdrží hlasování.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Což je klíčové. Jak známo, tak komise musí získat nadpoloviční polovinu hlasů. Počítají se jenom ti, co jsou pro nebo proti, abychom připomněli, jak to je. Když se ještě vrátím k těm liberálům a k tomu, co Barroso dnes tady navrhl. On zopakoval, že nepřipadá v úvahu jiné portfolio pro Buttiglioneho. Navrhuje speciální tým komisařů, kteří budou mít na starosti občanské svobody, novou agenturu, která by se o to starala, novou směrnici, která by měla být proti všem formám diskriminace. Někomu by se mohlo zdát, že to jde k podstatě věci nebo ne?
Host (Jan Zahradil): Já jsem přesvědčen, že pan Barroso může udělat určité ústupky a zejména v případě pana Buttiglioneho může najít nějaké jiné řešení, ale na jeho místě bych rozhodně nepřipustil, aby ze mne Evropský parlament udělal, lidově řečeno, trhací kalendář. Ten předseda Evropské komise je zodpovědný Evropskému parlamentu. Na druhé straně je vybrán a do funkce navržen vládami jednotlivých členských států, takže on má takové, velmi zvláštní postavení. Evropská komise navíc není vládou v pravém smyslu toho slova, takže i to hlasování je trochu něco jiného než důvěra v normální vládu v Parlamentu. Je to jakýsi sbor exekutivních úředníků, kteří mají obhospodařovat jednotlivá portfolia spravovaná na evropské úrovni a jsou mezi nimi politici i nepolitici, jsou tam prostě lidé, kteří byli ve vládách, jsou tam lidé, kteří tam přišli s takové technické sféry, technokraté, takže skutečně pan Barroso si musí, podle mého názoru, pokud tu funkci vůbec chce dělat, tak si musí také v některých věcech stát za svým a musí v každém případě udržet alespoň trochu nějakou svoji autoritu a reputaci. Já na jeho místě bych asi nepostupoval příliš jinak. On určité kompromisní řešení nabídl a to buďto uspokojí ty jednotlivé kluby nebo neuspokojí. Pokud neuspokojí, tak samozřejmě ta komise neprojde. To je jednoduché.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Jak už jsme tady říkali, vystupuje dost suverénně. Já se vám omlouvám, ale musíme dát prostor našim posluchačům.
Host (Richard Falbr): Já řeknu jenom jednu větu.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Dobře, máte ji mít.
Host (Richard Falbr): Proti tomu, co říkal kolega Zahradil. Všichni víme, že Evropský parlament je jedinou volenou institucí. Jestliže se mluví o demokratickém deficitu, tak Evropský parlament ji nemá. Takže ten respekt si zaslouží.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Když shrneme tu naši dosavadní debatu, je to velmi vyrovnané, velmi napjaté. Málokdo se odvažuje teď odhadovat, jak to vlastně zítra dopadne, protože je to nevyzpytatelné. My teď dáme prostor našim posluchačům a telefonickým otázkám na klasických číslech, pražských. Můžete nám volat na: 221552155 a 221552255. Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů.
Dotaz posluchače: Fridrichová. Já bych se pánů chtěla zeptat, co je tak nechutné na tom, když žena se stará o děti, o manžela a manžel ji uživí. Pak by mne zajímalo, co je chutné na tom, co se žije v socialistických státech, když žena se stará o děti, o manžela a manžel ji neuživí a musí se uživit sama?
Dotaz posluchače: Petr Vojtíšek, Lysá nad Labem. Prosím vás, já chci mluvit zásadně za sebe. Znám, protože hovořím dennodenně se spoustou lidí na ulicích, kteří mě sami oslovují, tak tento problém, to není problém, to je zástupná věc, aby se vyplnil nějaký čas, aby se nemluvilo o věcech, které jsou hodně důležitý. Mluvit o homosexuálech a o takovýhle úchylce neustále a vytahovat to do popředí, tak ať se ty lidi, samozřejmě nejsem pro to, aby je někdo za to diskriminoval, ale ať z nich nedělají elitu světa.
Dotaz posluchače: Božek, Brno. Mám takový dotaz na pana Falbra. Jestli nemá z pana Buttiglioneho strach, až se dozví o jeho estébácké minulosti, že označí ho označí za spícího agenta, protože spát už umí, to nám ukázal a teď se to na něj provalí taky, jestli z toho nemá trochu strach?
Dotaz posluchače: Já souhlasím s tím druhým posluchačem, že tady se, jak u nás, uvnitř státu, tak dokonce v nějakých Beneluxech se dělá to, že jako kdyby se ta homosexualita měla oslavovat. Nikdo jim nic nedělá, ale slavobrány se stavět snad nemusí.
Dotaz posluchače: Rázlová z Prahy. Já bych měla dvě krátký otázky. Zaprvé, co se stane, když nebude ta celá komise odsouhlasena, jestli se to nějak krátí? Jestli by mi mohli pánové odpovědět, jestli už se vůbec pan Špidla naučil anglicky, když sliboval, že do listopadu to bude umět perfektně a dělá nám tam ostudu.
Dotaz posluchače: Melichar. Zdravím pana Zahradila. Ptám se, jestli to nebylo unáhlený, to rozšíření Evropské unie? Že ty státy na to nejsou připraveny.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Děkujeme za všechny vaše otázky, které jste nám zavolali a pojďme se na to podívat tak nějak popořadě. Paní Fridrichová, která se dovolala první, se ptala. Co je nechutné na tom, když se manžel stará o svou ženu?
Host (Richard Falbr): Nic na tom není nechutného. Tady jde o to, že se všude razí rovnost příležitostí. Dělají se kroky pro to, aby ženy mohly chodit do zaměstnání, nebyly v něm diskriminovány, aby se jim vytvářely podmínky pro to, aby se mohly realizovat. Buttiglione vystoupí s názorem, který byl možná v módě na počátku 19. století.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Možná to posuneme trochu dál, tady tu otázku a spojíme to i s tím, co následovalo. To byl pan Vojtíšek a ještě další posluchač, kteří se dotkli té celé debaty o homosexuálech. Když se na to podíváme celkově, právě na další rovinu celé této situace. Myslíš si, že je to i užitečné v tom, že se vyvolala vlastně debata o hodnotách, na kterých ta evropská konstrukce stojí?
Host (Karel Barták): Nepochybně. Evropská konstrukce jde do veřejné debaty. Ústava, do které je zařazena charta základních práv, jsou tam věci, které jsou naprostým základem existence a fungování Evropské unie, zásady nediskriminace, tolerance, rovnost. Je užitečné o těchto věcech mluvit. Tady je možná určitý posun mezi vnímáním některých těchto hodnot v našich končinách a v západní Evropě, protože my nebo Poláci, Maďaři vedle, jsme si neprošli tolik tou velikou debatou a sporem mezi křesťanským a laickým elementem ve společnosti jako oni. Možná proto je to vnímáno v Evropském parlamentu poslanci z dřívějších členských států o něco citlivěji než je to vnímáno obyvatelstvem u nás.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Slyšela jsem tady také názor nebo spekulace v Evropském parlamentu, že to nebyla náhoda to, že Buttiglione vystoupil při slyšení s těmito výroky. Je to blízký přítel Vatikánu. Můžete k tomu něco říci? Myslíte si, že je možné, že právě i Vatikán se snaží třeba takovouto debatu roznítit?
Host (Jan Zahradil): Já myslím hlavně, že ty výroky pana Buttiglioneho, jakkoliv byly nešťastné, tak tady spíše posloužily jako určitá záminka k rozpoutání politického, taktického boje. Pokud jde o ty výroky samotné? Já myslím, že v České republice je v tomto ohledu tolerantní atmosféra, že je to liberální země a že takový ten ultrakatolický pohled, jehož představitelem je pan Buttiglione u nás živnou půdu nemá. Mám dojem, že nemusíme tady používat žádné silné výrazy. Já jsem také žádné silné výrazy typu nechutný nebo něco podobného, nepoužil. Ty výroky vyvolaly v určité části evropské veřejnosti pobouření. S tím je nutné se vyrovnat.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Pan Falbr, spící agent. Budete reagovat?
Host (Richard Falbr): Na idiotské otázky nereaguji.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Paní z Prahy se ptala na to, jestli se pan Špidla naučil anglicky. To také nevím, jestli máme tady právo říkat. Slyšel jste ho někdo mluvit anglicky, pánové?
Host (Richard Falbr): Podle mne se nenaučil. Vystupoval na slyšení česky, tak jako každý vystupoval ve svém jazyce. Tady se každý snaží vystupovat ve svém jazyce.
Moderátor (Pavla Kvapilová): No, byli tam komisaři, kteří mluvili mnoha jazyky. Třeba třemi nebo čtyřmi.
Host (Richard Falbr): Nepochybně. To je asi Špidlův hendikep, ale nevím, jak se s tím vyrovná v komisi.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Pan Melichar se ptal, jestli nebylo unáhlené, rozšíření Unie, když pozorujeme to, co se děje?
Host (Jan Zahradil): To poznáme teprve. Na to je ještě příliš brzy, to říci. Určitě za rok, za dva si o tom budeme moci popovídat, jestli ty dva světy, z nichž jeden přece jenom je ekonomicky výrazně výkonnější a také třeba v tom hrubém domácím produktu na hlavu je o několik desítek procent výše než země střední a východní Evropy, tak jestli ty dva světy vůbec mohou v nějaké dohledné době srůst. Možná, že skutečně přijdeme na to, že to byl krok neuvážený, unáhlený, možná že ne. Myslím, že teď je ještě brzy na to udělat nějaký definitivní soud.
Host (Richard Falbr): Já osobně si myslím, že se bude Evropská unie z toho přistoupení těch deseti států vzpamatovávat tak 10 let.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Teď jsem si nechala na závěr otázku, která právě zazněla od té pražské posluchačky. Ona se totiž ještě ptala, co se tedy stane, pokud ta komise zítra neprojde? Tady k tomu, když se na to podíváme, tak to je docela zajímavá debata, protože se o tom živě spekuluje, neví se přesně, co by bylo. Víme jenom, že Prodiho komise by musela zůstat, ale pak nastává jisté právní vakuum, protože tam není…
Host (Karel Barták): Zatím se právní služby ani Evropské komise a ani Evropského parlamentu nevyslovily k tomu, co by se mělo úplně, přesně stát. Záleží to zřejmě, příští týden se schází Evropská rada. Je summit Evropské unie v Bruselu. Zřejmě by to záleželo na šéfech států a vlád, jak by se rozhodli, zda by Barrosa pověřili opět sestavením Evropské komise. Barrosa byl už jednou Evropským parlamentem schválen. Jako osoba, jako předseda, nikdo ho nezpochybňuje. Otázka je, jak by se to dělalo, zda by tedy vlády znovu byly požádány, aby nominovaly komisaře nebo aby Barrosovi bylo řečeno, že má volnou ruku, že může vystřídat jednoho, dva lidi nebo vůbec nikoho, že stačí, když jenom přehází odpovědnost za určité resorty a jede se dál.
Moderátor (Pavla Kvapilová): To tedy rozhodnou právníci.
Host (Karel Barták): To rozhodnou právníci a nebo to rozhodnou šéfové států a vlád na summitu, protože právníci evidentně se zatím nemohou dohodnout, jak v tomto bodu smlouvu o Evropské unii vykládat, protože tam nic takového není.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Teď je tady takový rozpor. Někteří říkají. Byla by to institucionální krize, neprobádaná půda. Souhlasíte s tím slovem krize nebo ne, protože ne všichni to tak vnímají stejně.
Host (Jan Zahradil): Slovo krize já odmítám. Myslím si, že ten postup by byl celkem jasný. Dostaly by se ke slovu znovu národní vlády, tedy Evropská rada. Pan Barroso, protože už byl schválen Evropským parlamentem, tak by zůstal ve hře, pokud by si to sám nerozmyslel a byla sestavována nová komise. Já myslím, že slovo krize je nadnesené. To je přehnané. Musíme si zvyknout na to, že celá ta evropská integrace není žádný předem nalinkovaný proces, který běží po nějaké přímce, že prostě má své zádrhele, svoje zákruty, že má i své návraty, že to není pořád jenom pohyb někam stále kupředu. Já myslím, že s takovou realitou by bylo zapotřebí se vyrovnat, ale slovo krize, to mohou tak vnímat evropské, politické elity, které už si zvykly na jakési pohodlné zahnívání v některých strukturách tady. Já myslím, že krize to rozhodně není.
Host (Richard Falbr): Já s kolegou Zahradilem souhlasím. Já si myslím, že Roso by sestavil novou komisi a že by tak učinil do jednoho měsíce a jsem o tom přesvědčen, protože kdyby částečně ustoupil alespoň částečně tomu tlaku, který se na něj vyvinul, tak se do takové situace, v případě pádu komise zítra vůbec nemusel dostat. Takhle bude muset tu komisi pozměnit asi víc. Zazněly tady hlasy, které varovaly před tím, že Evropa se dostane do krize. No nedostane. Evropa překonala takových krizí, respektive Evropská unie, daleko více.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Ještě krátce k jedné věci. Kolem toho se rozjela tady uvnitř Parlamentu velká, politická hra. To je jasné. Jaké to všechno může mít důsledky pro síly, tady uvnitř Parlamentu?
Host (Karel Barták): Tento Evropský parlament začíná. Začíná sám, zkouší si, co dovede, sám si zkouší, jestli tedy má dostatečné svaly na to, aby případně tu Evropskou komisi neschválil nebo schválil. Tříbí se tady názory mezi těmi jednotlivými kluby. Některé jsou vyhraněné, jiné zjišťují, že nejsou schopny se v těchto stěžejních otázkách vnitřně mezi sebou dohodnout. Takže pro ten Parlament nepochybně je to velmi dobrá, velmi zdravá zkušenost. Záleží na tom, jak to zítra dopadne, že. Protože je, pokud by Parlament komisi zamítl, tak by se vlastně dostal do stavu, kdy by byl odpovědný za určitou, velmi neobvyklou situaci a musel by se s tím také vyrovnat. Já mám pocit, že tady řada poslanců má skutečně nesmírný strach z té obrovské odpovědnosti za to, co by se dělo. Hrozně si přejí, aby Barrosa do zítřka případně ještě něco malého udělal, co by jim umožnilo, aby mohli hlasovat pro nebo se zdržet. Ale uvidíme, necháme se překvapit.
Moderátor (Pavla Kvapilová): Velmi krátce nakonec pro všechny vás tři. Co všechno si z tohoto, co se děje, má vzít člověk, který chodí k volbám do Evropského parlamentu, když to poslouchá?
Host (Jan Zahradil): Měl by si vzít jedno poučení, že celá Evropská unie není nijaká idylická procházka růžovým sadem, kde se všichni objímají a všichni se mají rádi, ale že je to pole střetů nejrůznějších zájmů, které se střetávají v nejrůznějších rovinách a někdy dokonce velmi tvrdě a velmi nekompromisně. To si myslím, že jako hlavní poučení docela stačí.
Host (Richard Falbr): Já myslím, že by si měli vzít to poučení, že má smysl chodit k evropským volbám, že Evropský parlament skutečně nějaký smysl má.
Host (Karel Barták): To, co se tady odehrává je důkaz, že i na této úrovni, která je neobvyklá, je nadnárodní, se žije normálně demokraticky, že probíhá normální demokratický proces a že ten může vést i k tomu, že komisi, kterou schválili vlády na nejvyšší úrovni, tak Evropský parlament neschválí.
