To se nám to hezky rýmuje.A všichni tři v tom vězí až po uši. Špidla, protože vybral a svéhlavě protlačil na funkci neschopného kandidáta, což je ovšem v jeho případě pravidlem, nikoliv výjimkou. Kužvart, protože mu teprve ex post došlo, že na Evropskou komisi nemá a honem hledal záminku pro to, aby mohl vycouvat. A Svoboda, protože mu tuto záminku poskytl tím, jak mu – v nejlepších tradicích představ své strany o tom, co je vládní „loajalita“- přičinlivě mydlil schody. Je s podivem, co všechno této vládě ještě prochází. Když už si v souvislosti se Špidlovou partou nikdo nemůže vzpomenout na nic dobrého, napíše se o ní, že je „proevropská“ a „protikorupční“.
Svoji „proevropskost“ nám teď předvedli. Bohužel, špatnou reputaci z této tragikomedie nebude mít jen vláda, ale celá Česká republika – tedy my všichni. Češi si díky Špidlovi a spol. přinášejí do EU nálepku národa, který si ani neumí vybrat člověka na klíčový evropský post. Že to oslabí naši pozici hned na začátku našeho členství v EU, je nabíledni. Bez přehánění se dá říci, že takto byly poškozeny naše národní zájmy.
A že je vláda „protikorupční“ ? Právě události kolem nominace eurokomisaře ukázaly, že je to nesmysl. V oblasti politické korupce je tato vláda přeborníkem v krátké historii ČR. Každou funkci, na kterou dosáhne, obsazuje „kamarádíčky“, politickými trafikanty nebo zástupci spřátelených zájmových bratrstev, napojených na tu či onu stranu. Z oblasti polostátních firem hodlá nyní tento zvyk rozšířit i na evropské instituce. Takže funkci evropského komisaře dostane „socan“, zatímco lidovec se uhnízdí v evropském aparátu na křesle jednoho z generálních ředitelů a US-DEU bude zase mít svého pilipa v Evropské investiční bance.
Zmíněný přístup je ostatně v logice jediné politické „vize“ celého tohoto spolku, tj. udržet se u moci co nejdéle. A nejde jenom o stávající volební období. Signály, že vláda chce znovu měnit volební systém zpět k extrémní proporcionalitě a dokonce snížit práh volitenosti z 5 % na 3 %, hovoří jasnou řečí. Takové úpravy dávají totiž ČSSD šanci, že i při výrazném propadu jejich vlastních volebních preferencí by se do Parlamentu mohly dostat některé další, dnes neparlamentní ministrany (Zelení, Kasl, znovu US-DEU) a s nimi (a s lidovci, pochopitelně) by se nějaká ta pravolevá „stojednička“ snad zase dala uplácat. V této naději – abych skončil další rýmovačkou – jedou dál a dál, močálem černým kol bílých skal, i při tom porcování „evropské“ kořisti.
